Pokračování cestopisu ze španělského severu.

Na cestě mezi Galicií a Baskickem leží hornatý a lesnatý kraj jménem Asturias. Obyvatel je tu dodnes pomálu, zhruba milion, sotva dvě procenta celé španělské populace. Pro španělské dějiny měl ale tenhle kousek země zásadní význam.

Když totiž roku 711 vtrhli Arabové na Pyrenejský poloostrov a v bitvě u Guadalete rozdrtili vojsko vizigótského krále Roderika, padlo jim během několika let do rukou téměř celé území dnešního Španělska a Portugalska – až na kopcovité a studené Asturias. Sem se stáhli ti křesťané, kteří nechtěli přijmout úděl podřízených nevěřících (dhimmi), platit zvláštní daň muslimům (džizja) a uznávat moc muslimů. Byl mezi nimi i Pelayo či též Pelagius, patrně vizigótský šlechtic. Ten roku 718 založil asturské království a porazil trestnou výpravu muslimů u Covadongy. Nebyla to velká bitva, ale znamenala změnu trendu: do té doby vítězil jen nepřítel.

Socha prvního asturského krále Pelaya, © Rick McCharles, Flickr, CC BY 2.0

Asturské království přežilo i další útoky muslimů a během dalších desítek let přešlo k protiofenzívě; byl to začátek téměř 800 let trvajícího procesu jménem reconquista, na jehož konci bylo dobytí posledního arabského království (Granady) roku 1492. Snad bychom si z Pelayovy úspěšné vzpoury mohli dnes vzít aspoň to, že ani špatná situace nemusí být ještě beznadějná a projevit odvahu se někdy může vyplatit.

Katedrála v Oviedu, těžko fotitelná, neboť obklopená městem

Asturští králové založili uprostřed hor nové hlavní město Oviedo, kde se dodnes porůznu nacházejí staré památky na jejich vládu. Je to několik církevních staveb vzniklých v době, kdy u nás vládla velkomoravská knížata. Tehdy byla ještě jižní Evropa zřetelně technicky rozvinutější a bohatší než Evropa severní a na dochovaných stavbách je to dobře vidět. Tu vůbec nejstarší z nich, kostel svatého Juliána nedaleko centra Ovieda, ovšem dohnala modernita velmi nevybíravým způsobem. Stojí dnes jen pár metrů od frekventované dálnice na Gijón, po které to sviští, jako kdyby nastalo nové stěhování národů.

Kostel sv. Juliána, deváté století. Dálnice je za stromy napravo
Bývalý královský palác z 9. století, později přeměněný na kostel

O kus dále, také obklopena městem, se nachází jediná zachovaná občanská stavba z raného středověku vůbec: zděná fontána zvaná Foncalada, postavená kdysi na přání krále Alfonsa III. Když ji postavili, stála ve volné krajině mimo městské hradby, poblíž staré římské silnice. Dnes se kolem ní ze všech stran tyčí vysoké obytné budovy, ale v bezprostředním okolí kašny si stále ještě můžete sednout na odhalené kameny obroušené staletími dešťů a přenést se zpátky. Vody moc není, ale stavba sama působí klidným a zamyšleným dojmem, jako vyslanec z jiného věku.

Foncalada, raně středověká kašna uprostřed moderního města

Gijón, druhé nejdůležitější město regionu, má úplně jiné dějiny. I když existoval už za časů asturských králů, za skutečně mohutný rozvoj vděčí až nerostu, o kterém Vizigóti ani Arabové nevěděli, nebo jej snad nepotřebovali: černému uhlí. A Gijón také dodnes trochu vypadá jako Ostrava, kdyby se ovšem Ostrava nacházela přímo na okraji Beskyd a z jedné strany ji omývalo moře. Rozsáhlé továrny, vysoké komíny, zapálený důlní plyn šlehající desetimetrovým plamenem k nebi, to vše pod značkou firmy Arcelor Mittal, která do roku 2018 vlastnila i ostravskou Novou huť.

Dolní oblast Vítkovic? Ne, Gijón. © Borvan53, Wikipedia, CC BY-SA 4.0

Průmyslové oblasti bývají obvykle radikálně doleva, což platí i zde. Roku 1934 tady proběhla událost známá dnes jako hornická stávka v Asturias, které ale jméno „stávka“ ve skutečnosti moc nesedí, protože stávka to byla maximálně ze začátku; postupně ale přešla do pokusu o revoluci, asi největšího a nejlépe organizovaného v Evropě třicátých let. Rozpoutali jej zdejší komunisté poté, co španělské celostátní volby nedopadly podle jejich představ a do nové vlády byli jmenováni tři konzervativní ministři. Celá věc vstoupila do radikálně levicového folklóru: pušky, dynamit, desetitisíce vzbouřenců pod rudými prapory, pochod na Oviedo. O mimosoudních masakrech zajatců se raději mlčí.

Asturijští horníci v zákopech, 1934, autor neznámý, zdroj

Potlačením revoluce byl pověřen jistý generál jménem Franco, který úkol za cenu zhruba dvou tisíc mrtvých také splnil a nastolil v provincii opět klid. Klid ale netrval moc dlouho, tahle epizoda jen předznamenala začátek opravdu velké celonárodní katastrofy o dva roky později.

Kromě Ovieda a průmyslové oblasti Gijón-Avilés už ve starém království další velká města nejsou. Zbytek zdejšího milionu obyvatel je rozptýlen do městeček a vesnic na skalnatém pobřeží, často malebných, jako jsou Lluarca, rodiště slavného lékaře Severa Ochoy (Nobelova cena 1959), nebo Cudillero.

Jeskyně na asturijském pobřeží u Puerto de Vega
Přístav v městečku Lluarca
Další turisticko-rybářské městečko, Cudillero

Tady žijí rybáři, dělníci moře. Ti moc nestávkují, protože by jim to bylo málo platné. Hlavním pánem jejich životů je Atlantský oceán, který lidské požadavky nepřijímá.

Vody Biskajského zálivu patří, zvlášť v zimě, k oblastem, kde se může dostat do potíží i velká kontejnerová loď. O tom se dnes, díky všudypřítomným kamerám, lze přesvědčit i z domácího počítače. Bloody terrifying, jak píše jeden skotský námořník v komentářích.

Je čas se obrátit klidnějším směrem, kde se podlaha nehoupe pod nohama: do vnitrozemí. I asturští králové to udělali, když se jim s reconquistou začalo dařit. Opustili město Oviedo a jejich novým sídlem se stal León.


Hudební epilog

Tuhle koncertní skladbu znají i laici.

P.S. Tento web funguje bez všelijakých vyskakovacích reklam, placené propagace apod. Důvody jsou mnohé, ale snaha o nezávislost na velkých hráčích je jedním z těch nejpodstatnějších. Až příliš mnoho lidí spoléhá na Facebook a pak se diví.

Zdejším základním principem je dobrovolná podpora od čtenářů. Nejjednodušším způsobem, jak tento blog můžete, milí čtenáři, podpořit, je přispět na Knihovní fond nebo koupit si knihy od jeho autora. Z tiskárny právě dorazily Zapomenuté příběhy 5 a v předprodeji je “To nejlepší z blogu 2015-2020“.

Můžete si pořídit také Zapomenuté příběhy, Zapomenuté příběhy 2 či Zapomenuté příběhy 3 a Zapomenuté příběhy 4 pro sebe, pro někoho jiného. Nebo USB disky s nahranými audioknihami či sbírku dystopických povídek Krvavé levandule

Pro lidi v karanténě nyní platí slevový kód darekdokaranteny, můžete jej využít i jako dárek pro někoho jiného, kdo dostal karanténu nařízenou. Je to sleva 30 % na všechno, včetně sad knih.

A pokud jsi sem, milý čtenáři, dorazil z Facebooku nebo Twitteru, zvaž registraci k odběru novinek e-mailem. Opravdu a vážně, však vidíš ten vývoj.