Vídeň je krásné město. Má Dunaj, má parky, má historickou architekturu. Jen jediná věc jí až donedávna scházela. Leží v nudné rovině, žádné pořádné kopce. I pracovali vídeňští konšelé pilně a nakonec se jejich dílo zdařilo: hlavní město Rakouska má svoji horu.

Bohužel je to hora dluhů.

Ve Vídni vládne už od roku 1945 sociální demokracie. Ačkoliv soc. dem. nepatří světově právě k šampionům vyrovnaných rozpočtů, ve Vídni dokázal magistrát po léta hospodařit vcelku zodpovědně. Zadlužení města se dlouho drželo na snesitelné úrovni. Ještě před osmi lety, na začátku velké krize, měla Vídeň dluhy ve výši 2,18 miliardy €, což představovalo méně než 1000 € na jednoho Vídeňáka. To byl stav zhruba srovnatelný se současnými dluhy hlavního města Prahy; naše Praha měla loni 32 miliard Kč dluhů na 1250000 obyvatel, čili kolem 950 € na hlavu. (Zdroj.)

Od té doby ovšem zadlužení narostlo přímo explozivně. Vložíme-li hodnoty získané na serveru Staatsschulden.at do tabulky, výsledný graf vypadá takto:

Vývoj vídeňských dluhů za posledních 8 let

Vývoj vídeňských dluhů za posledních 8 let

Vídeň má tedy aktuálně o dost větší dluhy než všechny české obce a kraje dohromady, konkrétně cca dvakrát. Server Staatschulden navíc upozorňuje na roztomilý detail městského účetnictví: do zadlužení Vídně nejsou oficiálně započítány dluhy institucí a podniků, které město vlastní a provozuje, tj. nemocnic, komunálního bydlení (Wiener Wohnen, největší systém komunálního bydlení v Evropě), kanalizačního systému (Wien Kanal) atd. Pokud tyto hodnoty poctivě připočteme, vychází nám celkový vídeňský dluh na 9,4 miliardy €, čili cca 5300 € na každého obyvatele Vídně. Tedy šestkrát větší než v Praze.

Velkým problémem není jen absolutní hodnota dluhů, ale i trend vývoje. Zadlužení českých obcí poslední dobou spíše klesá. Do jaké míry za to může strach komunálních politiků z plukovníka Šlachty a jeho Melody Boys, případně rozhádané radnice neschopné plánovat investice, toť otázka. Ale aspoň, že klesá.

Vídeň se řítí opačným směrem. V lednu 2016 plánovala rudozelená magistrátní koalice, že letos navýší dluhy města Vídně o 221 milionů €. Předseda vídeňské hospodářské komory Walter Ruck toto číslo odmítl s tím, že podle jeho propočtů se sekera rozpočtu zatne minimálně o 574 milionů €. Radní Renate Brauner (soc.dem.), zodpovědná za finance hlavního města, označila tehdy Ruckovy výpočty za „fantastické“ (Fantasiezahlen) a za nezodpovědné šíření strachu a paniky. Jenže máme listopad, rok 2016 ještě neskončil, a takzvaná „fantasmagorie“ už se stala realitou. Kdo ví, jak bude vypadat konečné číslo ke 31.prosinci 2016.

Dosti významným zdrojem vídeňského dluhového soužení jsou sociální výdaje. Množství osob žijících ve Vídni ze sociálních dávek se během roku 2016 zvýšilo o 18 000 a dosahuje teď zhruba 200 000. Kvůli tomuto navýšení byla vídeňská radnice nucena si v říjnu půjčit dalších 130 milionů €.

Horkým bramborem je skutečnost, že zhruba 17 % lidí, kteří jsou ve Vídni na dávkách, představují utečenci. Jejich množství přitom roste, protože nově příchozí dávají přirozeně přednost velkoměstu, kde již existují jejich jazykové a etnické komunity, před maloměstem, kde by jich bylo jen pár desítek. Navíc se ostatní spolkové státy Rakouska snaží výplaty dávek pro cizince postupně ořezávat, což vede k dalšímu stěhování běženců do Vídně, která tak zatím neučinila. Ještě před pěti lety bylo utečenců na dávkách ve Vídni zhruba 13000, nyní dosahuje jejich počet již 32000, což představuje nárůst o 146 %. Přitom hrubý domácí produkt na hlavu se v Rakousku za tu dobu vůbec nezvýšil.

Podíl azylantů v množině lidí pobírajících dávky

Podíl azylantů v množině lidí pobírajících dávky

Symbolem nezvládnuté migrační a sociální politiky se stala afghánská velkorodina, jejíž existenci vypátral rakouský bulvární tisk letos v dubnu. Jde o otce, matku a devět dětí, kteří pobírají 5682 € na dávkách a dalších 2570 € na dvě postižené děti, dohromady tedy 8200 € měsíčně. Otec dorazil do Rakouska v roce 2011 sám, o dva roky později mu bylo povoleno sloučení rodiny. Žádné z dětí se nenarodilo v Rakousku. Pár se snaží o desáté dítě, ale vzhledem k věku matky (44 let) už má potíže s jeho početím, tak žádá o umělé oplodnění. Část nákladů na toto oplodnění (předběžná vyšetření, ultrazvuk, vyšetření kvality semene atd.) nese veřejná zdravotní pojišťovna, tedy opět „peníze cizích lidí“.

Pro opozici, zejména Svobodné (FPÖ), je zadlužení Vídně pochopitelně vítaným politickým tématem, nelze však přehlédnout, že sama má na hlavě také másla dost. Ve Vídni nebyli Svobodní nikdy u moci, ale v Korutanech ano, dokonce dlouho, protože právě odtamtud pocházel populární hejtman Jörg Haider. Ten už je mrtev, ale po jeho investicích (např. obří fotbalový stadion v Klagenfurtu, 100 milionů €) zůstaly takové dluhy, že Korutany momentálně vedou ve výši zadlužení na hlavu i nad onou nešťastnou Vídní. Jediné, čím se mohou utěšovat, je právě trend – za posledních 5 let zůstaly dluhy státu Korutany na zhruba té samé úrovni (3,1 miliardy €). Pokud se bude Vídeň „snažit“ ještě rok či dva, určitě Korutany předežene.

Bohužel dost nepřeložitelný vtip o evropských dluzích.

Téměř nepřeložitelný vtip o evropských dluzích.

Na vysoké a neustále rostoucí zadlužení jsme si v Evropě navykli už natolik, že je ani nevnímáme. Podobně možná člověk nemocný rakovinou přestane časem vnímat svoji nemoc; stane se z ní nová norma. Ale donekonečna se zadlužovat nelze. Co asi nastane v momentě, kdy o další dávku městských či státních dluhopisů nebude zájem?

Mám-li si půjčit jedno slovo od moudrého profesora Cílka: kolaps.


Hudební epilog

Chování vídeňské radnice, která zatím na svoji prekérní finanční situaci vůbec nereflektuje, by se dalo popsat slovy The Show Must Go On.


 P.S.: Čtete-li rádi tento blog, zvažte (aspoň symbolickou) finanční podporu. Psaní je zadarmo, ale např. propagace příspěvků už nikoliv.