Washington D.C. je hlavní město Spojených států amerických. Jak vypadá ze společenského hlediska?

Střední a vyšší vrstvu představují ve Washingtonu zejména politici z celé země, dále zaměstnanci federální vlády (ti tvoří 14 % všech zdejších pracovních sil) a jejich rodiny. Privátní sektor zastupují v hlavním městě různí lobbyisté, kteří se snaží přesvědčit ty dříve zmíněné, aby utratili pár miliard dolarů za ten či onen projekt. Pak je tu nezbytná vrstva řemeslníků, lékařů, obchodníků atd.

Podíváme-li se na méně výstavné oblasti města, tvoří je převážně černá chudina, žijící v dost nebezpečných ghettech. Ačkoliv počet vražd a zabití od roku 1991 výrazně poklesl, stále ještě dosahuje čtyřnásobku amerického průměru, přepočteno na 100 000 obyvatel, a blíží se spíše standardům Jihoafrické republiky (pravda, těch lepších provincií JAR).

V tomto nesourodém společenství vyhrála prezidentské volby Hillary Clinton. Velkou většinou hlasů. Velmi velkou většinou hlasů. Konkrétně získala 92,8 % všech odevzdaných platných lístků. A Trump? Celých 4,1 %. (Zdroj.) V absolutních číslech to bylo 260 223 vs. 11 553 hlasů.

Jinými slovy, Trumpovi příznivci ve Washingtonu jsou zhruba stejně početní, jako ateisté v Saúdské Arábii.

Anonymní ateista v Mekce. Dost riskantní fotografie.

Anonymní ateista v Mekce.

To už je pořádná politická bublina – a přímo v hlavním městě, odkud bude nový prezident vykonávat svoji moc. Řekl bych, že na fungování nové administrativy to bude nutně mít nějaký vliv.


Hudební epilog

Před pár týdny jsem četl „bublinovou“ historku, pro změnu z New Yorku. Hlavní hrdinkou byla zákaznice v kavárně, rozhořčená tím, že z rádia zaznělo „Sweet Home, Alabama“. Tož tady ji máte. Tu Alabamu, ne tu zákaznici.


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, zvažte (aspoň symbolickou) finanční podporu. Psaní je zadarmo, ale např. propagace příspěvků už nikoliv.