Konzervativní myslitel Thomas Sowell dosáhl letos věku 86 let. Včera, 28. prosince 2016, oznámil světu, že přestává psát. Jeho dílo však zůstává zajímavé i nadále.

Thomas Sowell se narodil v Severní Karolíně za Velké deprese. Jeho rodina se později přestěhovala do New Yorku, konkrétně do čtvrti Harlem, která tou dobou byla převážně černošská a chudá. Podle vlastních slov vyrostl v tak segregovaných komunitách, že jako dítě téměř neznal bělochy a nevěřil, že někdo může mít blond vlasy.

Dospívající Sowell projevoval velký akademický talent a dostal se dokonce na prestižní Stuyvesantovu střední školu, nedokončil ji však z finančních důvodů. Když vypukla korejská válka, byl odveden do armády, kde sloužil jako fotograf. Fotí rád dodnes a jeho fotogalerii najdete zde. Tady je malá ochutnávka.

Mladý Sowell byl příznivcem marxismu, ale poté, co začal pracovat pro státní sektor, jej tyto sklony rychle přešly. Dospěl k názoru, že mnohé státní zásahy situaci chudých jen zhoršují. Jedním ze zážitků, které zformovaly jeho budoucí konzervativní světonázor, byla smrt muže před jeho úřadem.

V létě 1959 jsem pracoval jako písař v ústředí americké Public Health Service ve Washingtonu. Lidé, se kterými jsem pracoval, byli milí a brzy jsem si je oblíbil.

Jednoho dne odpoledne přinesli dovnitř muže. Dostal infarkt přímo na chodníku před naší budovou. Uložili jej do sesterny a tam se jej zeptali, zda je státní zaměstnanec. Kdyby byl, dostalo by se mu zdravotní péče přímo na místě. Bohužel nebyl, takže zavolali do nejbližší nemocnice, aby pro něj poslali sanitku. Než se k nám sanitka probojovala washingtonskou dopravní zácpou, byl pacient mrtvý.

Zemřel při čekání na lékaře v budově plné lékařů.

Nic mi tak syrově neukázalo pravou podstatu byrokracie, která zdůrazňuje zejména dodržení postupů, zatímco výsledky ji tolik nezajímají.

(Zdroj: osobní životopis Thomase Sowella, A Personal Odyssey)

Sowell později vystudoval ekonomii na Harvardu, Kolumbijské univerzitě a univerzitě v Chicagu. Další desítky let na různých univerzitách ekonomii učil. Jelikož vyrostl v černošském ghettu, celý život jej zajímala otázka chudoby.

Názory, k nimž dospěl, nejsou dnes u americké levice vůbec populární. Sowell se domnívá, že moderní sociální stát slouží spíše k uspokojení ega svých konstruktérů a zastánců, kteří se při utrácení peněz za sociální programy mohou cítit jako mravní a pokrokoví lidé, kteří pomáhají slabším. Systémy, které tito sociální inženýři z ministerstev zavádějí do praxe, však neodpovídají skutečným potřebám lidí z ghett, a naopak motivují svoje „klienty“ v tom, dělat špatná rozhodnutí – například ke snazšímu odchodu otce od rodiny, pokud jej finančně nahradí stát. (Ke stejnému názoru dospěl senátor Moynihan ve své obsáhlé zprávě z roku 1976.) Častým námětem Sowellovy kritiky je utopismus socialistických ideologií, které se snaží dosáhnout stavu dokonalosti, aniž by přitom braly v úvahu, že lidské bytosti jsou nedokonalé samy o sobě.

Rozsáhlý archiv Sowellových komentářů v angličtině najdete na jeho stránkách. Začíná únorem 1998 a končí včerejším rozloučením. Je to velice zajímavé čtení, i když svým rozsahem vás ohromí. Zvláště, když vezmeme v úvahu, že tyto statě psal už jako starý muž, ve věku 67 – 86 let.


Za velmi praktickou považuji Sowellovu metodu „tří otázek“. Jsou to otázky, které Sowell kladl zastáncům různých sociálních teorií. Dovolil jsem si je volně přeložit takto. (Mám za to, že smysl je zachován.)

  1. Jaké jsou alternativy? (Compared to what?)
  2. Kolik to bude stát? (At what cost?)
  3. Jakými skutečnostmi to máte podložené? (What hard evidence do you have?)

Tyto tři otázky jsou užitečným prubířským kamenem, který dokáže oddělovat problematické politické konstrukce od jejich reálnějších sester. Podívejme se třeba stručně na některé současné problémy EU skrze tyto otázky.

Hned první otázka zatíná do živého. Zásadním problémem dnešní politiky EU je absence alternativ. „Es ist alternativlos“ je oblíbený výrok německé kancléřky Angely Merkel, která jím odůvodnila spoustu svých rozhodnutí. Ve spoustě situací se prostě nesmí uvažovat o jiných možnostech. Členství v EU je alternativlos, existence eura je alternativlos, „záchrana“ Řecka je alternativlos, otevřené hranice jsou alternativlos, dohoda s Tureckem je alternativlos, neexistence horního limitu na počet azylantů je alternativlos, odchod Německa od jaderné energie je alternativlos. Skrze osobu komisaře Junckera, který byl na své místo předsedy EK fakticky dosazen Angelou Merkel, se tento přístup rozšířil i v Bruselu. Proto se například tvrdohlavě lpí na eurokvótách pro rozdělování běženců, ač evidentně nefungují; přiznat, že jsou k ničemu, by se rovnalo uznání skutečnosti, že nebyly alternativlos.

Samozřejmě nic z toho ve skutečnosti alternativlos není. Věčných a jedinečných konceptů jsou plné politické hřbitovy. Jestli se Itálie bude dále zadlužovat stejným tempem, tak z té eurozóny jednoho dne bude muset vyletět, nebo ji celou strhne s sebou. Ale zakázali-li jsme si hromadně přemýšlet o alternativách, nebudeme na tu krizovou chvíli připraveni a budeme muset improvizovat. To je chyba, které se dalo vyhnout.

Kolik to bude stát je další zajímavá otázka. Státní a nadnárodní orgány se v této věci nechaly mnohokrát usvědčit z naprosté neschopnosti. Například otázka, kolik bude německého daňového poplatníka stát loňská migrační krize, není vyřešena dodnes. Před pár hodinami se objevila zprávička, že jenom letošní výdaje Německa na péči o migranty budou o 2,5 miliardy € větší, než se předpokládalo. (Všimněte si toho „se“. Nějak „se“ to předpokládalo, konkrétní osoby nejsou jmenovány. Asi podobně, jako když v Berlíně vraždí kamion.) Podobně bývají překročeny náklady na různé stavební projekty (viz třeba skotský parlament) či na zavádění tzv. obnovitelných zdrojů. Jen Českou republiku, tj. nás, bude stát podpora obnovitelných zdrojů do roku 2030 pěkný bilion korun.

A to se bavíme jen o ceně finanční, nikoliv o ceně společenské. To, že si děti budou za pár let myslet, že k vánočním trhům patří železobetonové konstrukce a že policisté nosí samopal stejně samozřejmě jako kapesník, to se špatně vyčísluje, ale nějakou hodnotu to samozřejmě má – zápornou.

Nu a co se podložení teorií skutečnostmi týče, tady by se dalo mluvit dlouho a s bezmocným vztekem. Uvedu jen jeden příklad. Úžasná třeba byla loňská německá mediální masáž na téma „Uprchlíci zachrání naši ekonomiku a budou nám vydělávat na důchody.“ To byla čistě teoretická představa bez jakýchkoliv faktů, které by ji podkládaly.

V moderní znalostní ekonomice, tedy dejme tomu od roku 1980 dodnes, se ještě nikdy nestalo, že by do rozvinuté země přišli lidé ze zemí rozvojových a vybudovali tam vědecko-technologicky vyspělý sektor. Kamkoliv se podíváte, tam nevidíte somálské kosmické agentury ani afghánské biotechnologické firmy. Migranti z rozvojového světa na takovou kariéru vesměs nemají kvalifikaci, protože jejich rodné školské systémy jsou podprůměrné. V dřívějších letech zastávali různé pomocné práce v průmyslu. V současné éře robotizace práci obvykle nenajdou. Ale přesto jásala německá politická elita nad tím, jaký přinese loňská migrační vlna ekonomický boom, ačkoliv k tomu neměla žádné příklady z praxe.

Skutečnost je taková, že i poměrně „skromný“ projekt ministryně Andrey Nahles zajistit sto tisíc tzv. 1-Euro jobů (znamená to přesně, co vidíte: mzdu 1 € za hodinu, čili podstatně nižší, než je oficiální německá minimální mzda) letos selhal. Ano, vzniklo 50 000 nových pracovních míst. V sociálním sektoru, který se o migranty stará, čili vydržovaných daňovým poplatníkem.

Tři otázky profesora Sowella jsou užitečným nástrojem k detekci nesmyslů. Jsem mu vděčen za to, že je vymyslel. I kdyby se z jeho intelektuálního dědictví dalším generacím nic jiného nezachovalo, tyhle tři otázky mají cenu zlata. Vlastně spíš větší, zlato umí vyrýžovat kdekdo. Chytrou myšlenku jenom někteří.


Hudební epilog

Louis Armstrong (1901-1971) sní o bílých Vánocích. My také, v Praze jsem ještě neviděl ani vločku. (Na Lysé hoře ano.) Teoreticky se se Sowellem mohli znát.


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, zvažte (aspoň symbolickou) finanční podporu. Psaní je zadarmo, ale např. propagace příspěvků už nikoliv.