Hospodářská služba německého federálního parlamentu odhaduje, že spolkové země utratily za migranty roku 2016 více než 20 miliard euro.

Píše o tom dnešní Die Welt. Konečná suma není ještě známa, protože přesné výsledky došly zatím jen ze čtyř spolkových zemí (Bavorsko, Šlesvicko-Holštýnsko, Hesensko a hlavní město Berlín). Čtyři zmíněné země vydaly loni za péči o migranty 7,9 miliardy €. Hodnoty pro celé Německo se pak předběžně určují na základě tzv. königsteinského klíče, který bere v úvahu hospodářskou sílu jednotlivých regionů.

„Odhadneme-li na základě výsledků ze čtyř spolkových zemí hodnoty pro celé Německo, vychází nám zhruba 23 miliard euro vydaných za rok 2016 na migranty a uprchlíky.“

(Johannes Singhammer, CSU, místopředseda Spolkového sněmu).

Dvacet tři miliardy € představují na českou měnu nějakých 625 miliard korun, cca polovinu českého státního rozpočtu. U takto vysokých čísel je těžké si představit, co vlastně znamenají a co by se za ně dalo pořídit. Přemýšlel jsem nad vhodnou ilustrací a napadají mě tyto:

  • nová linka metra z Prahy do Českých Budějovic, nebo
  • stovka letadel Boeing 747, nebo
  • cca tři a půl roku kompletní zdravotní péče pro celou Českou republiku, nebo
  • 3000 kilometrů nových dálnic za německé ceny (což je kolem 210 milionů Kč za kilometr).

Není to tedy zrovna malý peníz ani pro nejsilnější ekonomiku eurozóny. Číslo je také vyšší, než se čekalo – loňský odhad byl „jen“ 17 miliard €. Mimořádně špatně je na tom hlavní město Berlín.

Berlín se pyšní svojí „otevřeností“ a „pestrostí“, což v praxi znamená, že tam může přijít každý a nebude deportován do své vlasti ani tehdy, když azylový úřad BAMF rozhodne, že nemá v Německu co dělat. Za deportace neúspěšných žadatelů o azyl odpovídají v SRN jednotlivé spolkové země, nikoliv federace jako celek. Pokud se tedy nějaká země rozhodne, že běžence vracet nebude, tak s tím spolková vláda nic nenadělá. Berlín představuje lákavé místo pobytu pro odmítnuté migranty. Ty pak ovšem musí živit.

Pro město znamená tato politika obrovské výdaje. V roce 2016 plánoval Berlín utratit za péči o migranty 480 milionů €. Skutečná částka se však nakonec vyšplhala na 941 milionů €, tedy dvakrát tolik (zdroj: tentýž článek z Die Welt). Vzhledem k městské politice „nikoho nedeportovat“ se dá čekat, že letos se bude o zaopatření v Berlíně ucházet další zástup běženců a odmítnutých žadatelů. Pro těžce zadlužené město jsou tyto výdaje velmi nepříjemné.

Berlínský městský dluh

Současná vládní koalice v Berlíně, tzv. rudo-rudo-zelená (SPD-Die Linke-Grüne) se silně hlásí k multikulturalismu a světové otevřenosti. Že by přehodnotila svůj přístup k migraci, je téměř vyloučeno – ideologicky je to pro ni nemožný krok. Navíc Berlín jako město nemůže zkrachovat, i kdyby se zadlužil sebevíc. V nejvyšší nouzi převezme ze zákona jeho závazky Německo jako stát. Vývoj na berlínské scéně tedy nejspíš pojede dál ve stejných kolejích.

Můžeme se sice Němcům smát se slovy „však jsme vám to říkali“, ale je otázka, kdo se bude smát naposledy. Možná také nikdo. Raketově rostoucí náklady na běžence povedou Němce k tomu, aby ještě tvrději prosazovali jejich povinné rozdělování po Evropě. Je možné, že naše vláda před tímto požadavkem kapituluje. Ze všech zemí Visegrádu má Česko největší tradici ve vzdávání se bez boje. Doufejme, že tentokrát se jí nebude držet. I kdybychom pominuli všechny další rozměry věci (kulturní, společenské), tento druh finančního břemene by pro ČR byl neúnosný, zejména pokud by se prosadila bruselská představa, podle níž mají žadatelé o azyl dostávat v celé Evropě stejné dávky.


Hudební epilog

Nesouvisející, ale pěkné. Tento polský kytarista má vůbec spoustu zajímavých nahrávek.


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, zvažte (aspoň symbolickou) finanční podporu. Psaní je zadarmo, ale např. propagace příspěvků už nikoliv.