Před 77 lety přepadla Třetí říše Dánsko a Norsko. Dánsko padlo snadno, ale invaze do Norska nevyšla Němcům podle jejich představ. Norové ukázali, že nejsou zcela bezbranní.


Norsko bylo ještě donedávna velmi chudá země.

To je pro Evropana roku 2017 dost překvapivé tvrzení. Kdo kdy jel do Norska, je mu známo, že je to snad nejdražší země kontinentu. Sklenička piva v baru za tři stovky, to vám pak ani nechutná. Norský stát disponuje ropným fondem o hodnotě cca 20 bilionů Kč, tedy asi 4 milionů Kč na každého Nora.

Jenže právě jméno fondu prozrazuje, odkud Norsko vzalo svoje bohatství. Zejména z těžby surovin v přilehlých mořích. Jinak je to země poměrně studená (i když Golfský proud ohřívá její pobřeží, takže mořské přístavy nezamrzají), neúrodná a hornatá, ležící na samotném okraji kontinentu, takže se jí zdálky vyhýbá většina důležitých obchodních cest. Podle toho to také v Norsku dlouho vypadalo.

Ještě v 19.století na tom země byla tak bídně, že šlo o poslední místo v Evropě, kde se dosud vyskytovala lepra. Zhruba půl milionu Norů se vystěhovalo do USA a jejich potomci, kteří obývají zejména studené státy severu (Minnesota, Wisconsin) jsou dnes téměř stejně početní, jako Norové, kteří zůstali v Norsku.

Tomu samozřejmě odpovídala i úroveň norských ozbrojených sil. Připravovat se na válku je drahé a kvalitní armádu si může dovolit jen dosti bohatá země, nebo země, která je ochotna vydat na vojsko zcela disproporční díl veřejných financí a škudlit na všem ostatním. (Třeba taková KLDR.)

Nory ovšem dlouho chránila právě jejich chudoba a bezvýznamnost. Jediným vážnějším protivníkem mohli být piráti, vůči kterým fungovala jakás-takás domobrana místních sedláků. Jedna taková bitva se Skoty se dokonce dostala do norského národního folklóru.

Ve dvacátém století se však poměry změnily a Norsko začalo figurovat v plánech vojenských velmocí. Nikoliv jako protivník, spíše jako země určená k obsazení. V roce 1940 se pak teorie stala skutečností.

Ani generální štáb v Berlíně však nedokázal naplánovat vše. Hned první ráno se odehrálo drama, které udělalo Němcům tlustou „čáru přes rozpočet“. Co, to se dozvíte v následujícím článku. Najdete jej na 067.cz, a to buď za 25 Kč jednorázového vstupného, nebo v rámci předplatného.

067.cz: Marian Kechlibar – Blücher připlouvá

Pro sebe si z tohoto příběhu beru ponaučení: má smysl se bránit, i když šance jsou malé.

Moderní Norsko, mimochodem, na obraně svých zájmů nešetří. Zvlášť námořnictvo je dost silné na to, aby v Arktidě hrálo nějakou roli, a to i proti takovým konkurentům, jakými jsou USA a Rusko. Co se nedostává na velikosti, to dokážou Norové vynahradit staletými zkušenostmi s plavbou v polárních mořích.

Druhý způsob, kterým Norsko šíří svoje zájmy, jsou takzvané Norské fondy. Ty mě osobně spíš štvou, ale o tom až zase někdy jindy.


Hudební epilog

Bitva proti skotským nájezdníkům u Kringen, zmíněná letmo v tomto článku, se později stala námětem písničky, jejíž moderní podobu můžeme slyšet v pojetí faerské skupiny Týr. Anglický překlad textu je poněkud neobratný, ale srozumitelný.