Vražda tří lidí a braní rukojmí ve francouzském supermarketu ilustruje jeden ze základních problémů boje proti teroristům.

Útočník, mezitím již policií zastřelený, požadoval propuštění svého „kolegy“ Abdeslama, strůjce útoků v Bataclanu. Co vůbec dělat s takovými Abdeslamy?

Pokud je necháte naživu, i kdyby vyfasovali doživotí, můžou se je jejich obdivovatelé snažit osvobodit, a to právě tímto způsobem. Bohužel občas úspěšně, což pak motivuje další a další teroristy. Například arabské teroristické hnutí Hamás nakonec vyjednalo výměnu 1027 vězňů za jednoho jediného uneseného izraelského vojáka, Gilada Šalita.

Pokud je zastřelíte – a to není jen hypotetické „pokud“, protože i při plánovaném zatýkání, natož při improvizovaném zásahu, mají útočící speciální jednotky pár příležitostí k tomu, legitimně stisknout spoušť – z mrtvoly nikdo nic nedostane, ani ten nejlepší vyšetřovatel. Maximálně tak vzorek DNA a SIM kartu, ale žádná slova. (A ti nejlepší vyšetřovatelé pracují psychologicky, ne mučením.)

Třetí možnost, zajmout živé, vyslechnout a posléze formálním soudním procesem poslat pod gilotinu, je zase v Evropě už nějaké to desetiletí právně nemožná a nejspíš nějakou dobu ještě bude, i když na věčnost a neměnnost tohoto stavu bych dlouhodobě nevsázel.

Jsem rád, že váha takového rozhodování neleží na mých ramenou.


Hudební epilog

Pouze pro nejtvrdší metalisty; ostatní si to ani nepouštějte. Skladba inspirovaná izraelsko-palestinským konfliktem.


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, zvažte (aspoň symbolickou) finanční podporu. Psaní je zadarmo, ale např. propagace příspěvků už nikoliv.