Novináři z deníku Cumhuriyet (Republika) byli nepravomocně odsouzeni k vysokým trestům. Prezident Erdoğan chystá předčasné volby k dalšímu upevnění své moci.

Turecká policie vtrhla do redakce deníku Cumhuriyet na konci října 2016. Zatčení novináři byli obviněni z „podpory teroristických organizací“ a kontaktu s Erdoğanovým arcinepřítelem Fethullahem Gülenem. Pravý důvod jejich uvěznění byl samozřejmě jiný – Cumhuriyet jako jeden z posledních deníků otevřeně kritizoval vládu. Šéfredaktor Can Dündar zatčení ušel – už v červnu 2016, ještě před slavným pučem, emigroval do Německa.

Ve středu 25. dubna vynesl istanbulský prvoinstanční soud rozsudky nad první skupinou obžalovaných. Nejtěžší trest si odnesl vydavatel deníku Akin Atalay – něco přes osm let. Nástupce Cana Dündara, šéfredaktor Murat Sabuncu, si odsedí sedm a půl roku, stejně jako investigativní reportér Ahmet Sik. Celkově bylo včera odsouzeno 14 novinářů.

V dohledném čase by měly následovat rozsudky nad dalšími skupinami novinářů, protože celý monstrproces byl z administrativních důvodů rozdělen. V nepřítomnosti nejspíš něco „nafasuje“ i Can Dündar, který už v roce 2016 dostal pět roků a deset měsíců za „prozrazení státních tajemství“. Publikoval totiž sérii článků, které dokumentovaly skutečnost, že turecká tajná služba zásobuje bojovníky Islámského státu v Sýrii.


Novináři, kterých podle PEN klubu International „sedí“ v tureckých věznicích zhruba 150, nejsou jediní, kdo se musí obávat otevřít ústa.

Když se Erdoğan rozhodl zaútočit proti kurdským pozicím v Afrínu, vydala k jeho záměru kritické prohlášení asociace tureckých lékařů. Pravilo se v něm, že „každá válka způsobuje zdravotní a společenské problémy a vede k lidským tragédiím“. Vcelku krotké, že? Nikoliv v Erdoğanově impériu. Jedenáct vedoucích představitelů asociace, která má 80 tisíc členů, bylo obratem zatčeno za „šíření teroristické propagandy“.

Na červen 2018 vypsal turecký prezident předčasné volby. Důvodem je snaha dostat se dříve k rozšířeným pravomocem, které úřad prezidenta získal v loňském referendu. Část z nich měla vstoupit v platnost až v příštím volebním období, takto bude proces urychlen. Zatím to nevypadá, že by se Erdoğan musel obávat porážky; jeho náskok nad druhou nejsilnější stranou činí podle výzkumů volebních preferencí zhruba 25 %. Budování totalitního státu tím bude víceméně dokončeno.

Což o to, od Turecka už nikdo nic lepšího nečeká, tam bude zázrak, nevrhnou-li se na svoje sousedy.  Ale když si k tomu přečtete zprávu, že německá vláda nechala loni vcestovat do země 350 (slovy: tři sta padesát) imámů zaměstnávaných turecko-německým náboženským spolkem DiTiB, kontrolovaným z Ankary, to vám nad ní opravdu zůstane rozum stát. A nedozvěděli bychom se o tom, kdyby se ve věci nezačali vrtat komunisti ze strany Die Linke.

Nechápu, jak naši TOPkaři a spol. mohou oslavovat Angelu Merkel. Nechápu. Toto by bylo mimořádně pitomé rozhodnutí i v Absurdistánu.

Nebo je snad součástí protimigrační dohody s Tureckem nějaká doložka, o které se nemluví? Za normálních okolností bych takové uvažování označil za paranoiu, ale akceptace 350 imámů z fakticky znepřáteleného totalitního režimu s prvky teokracie mi nedává žádný logický smysl.


Hudební epilog

Nesouvisející. Narazil jsem na ni nedávno, líbí se.


P.S.: Čtete-li rádi tento blog, zvažte (aspoň symbolickou) finanční podporu. Psaní je zadarmo, ale např. propagace příspěvků už nikoliv.