Aneb jak si dvě mocnosti předaly světové žezlo.

Začátkem 20. století byla největší světovou mocností Britská říše. Impérium, nad kterým slunce nezapadalo, ovládalo rozsáhlé oblasti pevniny – Kanadu, Indii (včetně dnešní Barmy a Pákistánu), Malajsii, desítky budoucích afrických států, Austrálii, Nový Zéland a řadu menších ostrovů.

Kdo chce vidět, jak se plocha impéria vyvíjela, může se podívat na tuto minutovou animaci.

V roce 1950 už ale na pomyslném trůně světové moci pevně seděly Spojené státy americké. Kdy nastala ta změna?

Tato zajímavá otázka se v našem dějepisu řeší jen málokdy. Přesněji řečeno, nevím o nikom, kdo by ji ve škole bral. Prostě se to stalo nějak a když se zeptáte konkrétně jak, narazíte na mlčení. Sem-tam si někdo vzpomene na Marshallův plán, který s touto změnou dosti úzce souvisel, ale o té souvislosti už neví. To jsou přesně ty oblasti historie, které mě oslovují.

Určité znalosti jsem v tomhle směru už měl. Rozhodl jsem se tedy si je trochu prohloubit a začetl se do pramenů.

Výsledkem je série tří článků, z nichž ten první rozebírá právě okamžiky, ve kterých světová moc z Británie na USA fakticky přešla.

My lidé máme tendenci hledat konkrétní data, abychom mohli slavit výročí (nebo truchlit); na konkrétní data se dá takříkajíc položit mentální prst. To je v tomhle případě ošidné, ale kdybych měl jmenovat jeden okamžik, byla by to zpráva lorda Inverchapela k rukám amerického ministra zahraničí. V ní Británie konstatovala, že nemůže dostát svým bezpečnostním závazkům ve východním Středomoří. To se stalo 21. února 1947 a tím momentem – podle mého názoru – přešel míček definitivně na americkou stranu hřiště.

Je zajímavé si uvědomit, že dnešní královna Alžběta II. byla tou dobou nejen naživu, ale dokonce už v dospělém věku. Před jejíma očima se vystřídala celá plejáda amerických prezidentů. Nejstarší, se kterým se setkala (již ex-prezident) byl Herbert Hoover, vykonávající svoji funkci v letech 1929-1933.

(Mimochodem, co se Alžběty a amerických prezidentů týče, zde máte pěknou fotogalerii.)


Jsem zvědav, kdy přijde další pomyslné předávání žezla mezi velmocemi – zda to sami zažijeme, a zda se to obejde bez masakrů. To tehdejší se bez nich neobešlo. Kdyby Britové tak těžce nekrváceli v první a druhé světové válce, nejspíš by se jejich říše udržela podstatně déle. Časem by ji smetla vysoká porodnost podrobených národů, ale odhadoval bych to tak o generaci později.

Příběh složitých britsko-amerických vztahů, které zdaleka nebyly vždy jen přátelské, a toho, jak mezi nimi došlo ke „střídání stráží“, najdete buď za 25 Kč jednorázového vstupného, nebo v rámci předplatného, v časopise 067.cz.

067.cz: Marian Kechlibar – Střídání stráží 1. – Unavené impérium

Zakladatele a šéfredaktora Petra Koubského tímto srdečně zdravím a přeji mu i jeho sympatickému podniku mnoho úspěchů.


Hudební epilog

Tuto písničku mám spojenu s érou „střídání stráží“. Hledáním jsem však zjistil, že je to omyl: byla natočena až v roce 1957, o deset let později.