Hraniční částky na HitHitu bylo dosaženo.

Vážení a milí, včera o půlnoci překročila nasbíraná částka limit 80 tisíc Kč, stanovený jako hranice úspěchu projektu. Což znamená, že kniha bude!

Díky. Dvojnásob díky za tu rychlost. Standardní doba trvání projektu na HitHitu je 45 dní. Tenhle se osvědčil za 60, ale hodin. Godspeed.

V podstatě je pro mě pořád ještě překvapení, kolik lidí vlastně ten blog čte. Ono psaní je taková tichá práce: vy a notebook, maximálně navíc nějaká muzika z reproduktorů. Pak to dokončíte, kliknete na tlačítko Publikovat a vidíte naskakovat abstraktní čísla na počitadle přístupů. Ale představit si za tím ty konkrétní lidské bytosti je nesamozřejmý úkol. Teoreticky člověk ví, že pokud mu za den přišlo cca 4500 čtenářů, tak že jsou to čtyři plné soupravy metra. Prakticky máte pořád dojem, že jste psal do notebooku, stejně jako když něco programujete.  A že ten notebook to schlamstl jako černá díra. Naštěstí neschlamstl.


No dobrá, co bude dál?

Včera mě dostal nejhorší nepřítel muže, tj. rýmička. Pár dní si poležím. Je to dobrá příležitost k tomu, připravit text knihy pro korekturu. Ono je to dvanáct již vydaných textů, ale člověk stejně po roce či dvou najde nějaké další chyby nebo neobratné formulace. Navíc bych rád doplnil úvod apod. To může trvat odhadem do pondělka.

Ptají se mě lidi, zda mají ještě na HitHitu přispívat, a jeden to doprovodil otázkou, jestli ty nadlimitní peníze použiju na večírek s modelkami a šampaňským. Přátelé, já bydlím v Husinci. V obci takového jména se nedají bunga-bunga parties pořádat už jaksi z definice.

Smysl posílat další fondy má, ale ne kvůli šampaňskému. Konečné číslo, na kterém se počitadlo projektu zastaví,  ovlivní některé parametry budoucího vydávání.

Projekt na 80 tisíc byl úmyslně pojat konzervativně. Je to tuhá vazba typu V8a (s polaminovaným potahem) v nákladu 750 kusů. Když zakládáte crowdfundingový projekt, máte důvod nepřehánět to s cílovou částkou, které nutně musíte dosáhnout, aby z toho vůbec něco bylo; vizionáři, kteří nastřelí šestimístnou částku, většinou pohoří. Těch 750 kusů představovalo rozumné minimum: cca 300 do distribuční sítě knihkupectví, dalších 150 donátorům projektu, pak zbývá 300, které rozdáte či rozprodáte osobně.

Právě náklad knihy je významným parametrem, který mohou případné dodatečné fondy ovlivnit. Cena produkce knih nemá lineární charakter. Jinými slovy, 1500 kusů nestojí dvakrát více než 750 kusů. Ten rozdíl je ve skutečnosti podstatně menší, jenom asi třetina navíc. Více než 1500 kusů bych neměl kam dát, Husinec není nafukovací. (Kdyby se náhodou začaly vyprodávat, lze vždycky udělat dotisk.) Patnáct stovek kusů už by potřebovalo e-shop, tolik známých po světě nemám; ale ten není na WordPressu zas tak zásadní problém udělat.

Pak je tu další věc, a to jsou copyrightované obrázky. Toto není nezbytnost, ale luxus. Proto jsem rozpočet pro HitHit náklady na takovou dodatečnou parádu nezatěžoval. Kniha může vypadat dobře i bez nich, v public domain je pěkných obrázků dost.

Jinak je ovšem pravda, služby typu Shutterstock a Getty Images prodávají docela zajímavé fotky. Než jsem se o to začal zajímat, měl jsem pocit, že slouží hlavně k produkci obrázků s koženě se usmívajícími korporátními zaměstnanci, kteří rozsvícenýma, maličko kokainovýma očima hledí na rostoucí graf tržeb za poslední kvartál. Kdepak, to je jenom část jejich nabídky, ta powerpointová. Mají ale i historické snímky, z nichž některé by se mohly do knihy hodit. Getty Images z hlediska výběru vedou, ale bohužel vedou taky cenou, která činí 150-300 euro za snímek v tisknutelné kvalitě.

V základní variantě jsem s nimi vůbec nepočítal, ale kdyby se sbírkou přeci jen podařilo vytvořit nějaký polštář, zvážím jeden až tři takové obrázky jako třešničku na dortu. Historie by měla být i vidět, obrázky jsou důležité.

No a potom je poslední otázka, zda z téhle akce udělat jednorázovou záležitost, nebo zda to vzít jako začátek série. Tedy, že by za rok mohly následovat Zapomenuté příběhy 2 atd. Materiálu by nejspíš bylo dost. Psát tento typ článků mě baví zdaleka nejvíce.

Takový záměr jsem ze začátku vůbec nechtěl deklarovat. Začít se musí vždycky jedním krokem a má smysl se na něj soustředit, aby byl proveden pokud možno dobře. Ale kdyby první kniha našla více fanoušků a čtenářů, než kolik činil ten výše zmíněný konzervativní odhad, tak bych to pokračování bral jako reálné.

No nic, jdu dávat dohromady první díl 🙂


Hudební epilog

Skladba zhruba vystihuje moje aktuální pocity.


Projekt na HitHitu trvá až do první třetiny července, takže stále můžete přispívat zde:

HitHit.cz – Zapomenuté příběhy