Zapomenuté příběhy už jsou v rukou odborníka a dostávají definitivní tvář.

Sbírka na HitHitu pokračuje dobře, dokonce natolik dobře, že má nemalou šanci dostat se na tamní žebříček nejúspěšnějších projektů všech dob (počítáno na procento cílové částky). Na medailové příčky ovšem vyhlídka není: třeba takové záchodové štokrle zjevně nepřekonáme. Ale co bychom si povídali. Čtou jenom někteří lidi, kdežto … atd.

Momentálně odhaduji realizovatelný náklad na 3000 kusů, což je proti původnímu konzervativnímu plánu čtyřnásobek. Do Husince by se nevešly, ale našla se dobrovolnice, která u sebe další výtisky uskladní a dokonce mi i pomůže s balením odměn – tímto děkuji Dagmar P. ze Zahradního Města za ochotu!

A jelikož první korektura je hotova, nadešel čas sazby.

(Zvláštní, až dosud mě nenapadlo, že sázet může člověk stejně tak knihu jako strom, a že v tom je určitá podobnost.)

Zapomenutých příběhů se ujalo rodinné nakladatelství Klika, konkrétně pan Jiří Nosek, který teď knihu sází. Už máme hotovy první dva příběhy. Po vytištění na papír a oříznutí se čtou jedna radost. Jenže o to více si člověk všímá nedostatků – zejména stylistických, ale občas i věcných chyb. Hergot, jak jsem mohl přehlédnout, že tady mám slovo „obvykle“ na dvou řádcích za sebou? A jak to, že jsem napsal, že anglická republika trvala dvacet let, jsem snad blbej nebo co? (Ve skutečnosti 1649-1660.) Druhá korektura bude nutně potřeba, možná i třetí.

Obrázky jsou specifické téma. Za prvé, Wikimedia jsou – zejména v záležitostech historie – úplná pokladnice lidstva, všechno v příznivém licenčním režimu a jak zajímavé fotky to leckdy jsou. Pak se vyplatí prohledat fotoarchivy ozbrojených sil, třeba norských nebo finských. Mají spoustu snímků, jejichž použití nijak neomezují, zejména když se chtějí pochlubit nějakým vítězstvím. Podobně jsou na tom i Němci, jen s tím, že podíl porážek v jejich galeriích je o dost větší.

Co se komerčních zdrojů týče, na Shutterstock jsem rezignoval, není zas až tak dobrý. V ostatních databankách jsem našel asi patero skutečně zajímavých obrázků, ale ke každému nakonec existuje solidní ekvivalent někde jinde a ve volně šiřitelném režimu. Jediná položka, která je dosud ve hře, je tenhle sovětský tank, rezavějící nedaleko finského Suomussalmi.

Dobrým zdrojem je i flickr, kde někteří amatéři dávají svoje snímky k volnému nebo skoro volnému použití. Skrze flickr jsem se seznámil s anglickým reverendem, jehož pradědeček sloužil na křižníku HMS Hood a na něm i zahynul. Jeho pravnuk se v roce 2016 účastnil v Portsmouthu slavnostního odhalení zvonu lodi, vyzvednutého z mořského dna, a dovolil mi použít foto zvonu, které při té příležitosti pořídil.

Půjde-li vše dobře, mohla by kniha být vysázena do půlky června a do tiskárny jít o nějaké dva-tři týdny později. Celý náklad by pak spatřil světlo světa koncem července.


Hudební epilog

Zvláštní kombinace žánru a nástroje, což?