1995-7233_LIVST_EE_914

Psal mi jeden známý, že moje meditace nad politikou jsou černočerné a že bych měl svůj blog oživit něčím veselejším. Jelikož mám dneska narozeniny, rozhodl jsem se mu vyhovět. Takže tady to máte.

Nejsem zrovna kovaným altruistou, ale přesto jsem za svůj život strávil nějaký čas neplacenou dobrovolnickou prací – konkrétně rozdáváním letáků a novin „na ulici“. Ne zase příliš, asi tak sto hodin celkem. Vesměs šlo o politické kampaně, se kterými jsem se v tu dobu ztotožňoval. Pro účely tohoto líčení není podstatné, které kampaně to byly.

Rozdávání letáků cizím lidem je poučnou sondou do duše národa, zvláště nejste-li mladá blondýna, ale muž středního věku se strništěm na bradě. Říká se, že člověka nejlépe poznáte podle toho, jak se chová k níže postaveným členům společnosti. Nuže, pouliční distributor letáků nepožívá u svých spoluobčanů zrovna vysokého postavení. Pokud jste nikdy nic takového nepodnikli, mohu jedině doporučit – dá vám to úplně jiný druh perspektivy, než na jakou jste zvyklí.

Časem shledáte, že v mase lidí valících se z metra nebo z vlaku lze vždycky najít určité typy jedinců, které stojí za to popsat blíže.

Continue reading