Ve dvou spolkových zemích proběhly volby do zemských sněmů.
Pravidelné volby do Spolkového sněmu jsou v Německu co čtyři roky a v současné době je jejich konání skoro přesně koordinováno s našimi volbami do parlamentu (podzim 2021/5), takže v obou státech jsme v polovině vládního cyklu.
Není také žádné velké tajemství, že ani u nás, ani v SRN není současná vláda moc oblíbená. S prací vlády je v Německu spokojeno 19 % občanů (1 % zcela a 18 % částečně) a u nás 25 % občanů (2 % zcela a 23 % částečně). To jsou ovšem jen průzkumy; lepším barometrem skutečné nálady společnosti jsou volby, byť třeba na jiné ústavní úrovni.
Německo je federální stát, takže se zde konají i zemské volby, ovšem v jiném časovém rozpětí: co pět let. A jelikož členských států federace je 16, vychází to na zhruba troje zemské volby ročně. Uplynulý víkend se konaly hned dvě naráz: u našich sousedů v Bavorsku a také v Hesensku.
Takže, jak dopadly?
Jednou větou: pro strany, které tvoří současnou spolkovou koalici (SPD, Zelení a FDP), příšerně. Vezmeme-li v úvahu, že každá ta strana má určité jádro voličů, které ji neopustí nikdy, tak o moc hůře už to nešlo.
V Bavorsku byl propad menší, protože v Bavorsku všechny tyto strany už na špatných hodnotách začínaly. FDP, která svoje angažmá ve vládě vždycky odskáče nejhůře, vyletěla z bavorského Landtagu úplně.
CSU zůstala na svém, což je pro současného premiéra Södera určitě zklamáním, kladl si údajně za cíl překročit 40 % hlasů. Nicméně se aspoň zastavil trend pozvolného úbytku voličů, který panoval předtím. Bývaly totiž časy, kdy CSU dostávala v Bavorsku přes 50 % hlasů a vládla sama.
Freie Wähler, převážně venkovská strana kladoucí velký důraz na místní samosprávu, posílili až nečekaně – zejména vzhledem k tomu, že před volbami se strhla aféra kolem jejich šéfa Huberta Aiwangera, který údajně na studiích (před cca 35 lety) vyprodukoval tento antisemitský leták. K autorství se nakonec přihlásil jeho bratr Helmut, který politicky činný není; samozřejmě je otázka, jestli to jen takzvaně nevzal na sebe.
Nutno říci, že v dospělém životě se Aiwanger jako antisemita neprojevuje, takže je možné, že šlo o klasické blbnutí puberťáka, který hledá, jak by vyprovokoval učitele.
AfD posílila zhruba stejně jako FW, i když na rozdíl od FW nemůže počítat s účastí ve vládě. Nejsilnější oblastí strany je Šumava, kde se dostává na cca 18-20 procent hlasů.
Zelení jsou tradičně koncentrovaní ve městech (Mnichov, Norimberk, Řezno), kde dosahují až 30 procent hlasů, naproti tomu na vesnici mají často jednociferné výsledky. Zhruba podobně to platí i o SPD, ovšem všechno musíte vydělit zhruba dvěma. Ve venkovských částech Bavorska není sociální demokracie vůbec politickým faktorem.
(Mapu, ve které si můžete zobrazit výsledky podle okresů a stran, najdete zde.)
Vývoj v Hesensku byl velmi podobný jako v Bavorsku, i když relativní pozice stran je jiná (např. Freie Wähler jsou tu mnohem slabší než v Bavorsku). Za SPD nastupovala do boje současná spolková ministryně vnitra Nancy Faeser, takže propojení s celostátní politikou tu bylo ještě silnější než jinde.
Ztráta čtvrtiny hlasů a nejhorší historický výsledek SPD v Hesensku mluví za vše. Hesensko bývala jedna ze sociálně demokratických bašt, a ještě začátkem 21. století by se za špatný výsledek považovalo i třicet procent.
Na rozdíl od Bavorska se tu extrémně těsně, s odřenýma ušima, dostala do Landtagu také zdecimovaná FDP. Celý večer, po který probíhalo sčítání, nebylo jasné, na které straně pětiprocentní laťky skočí.
V obou státech budou patrně pokračovat stávající koalice. V Bavorsku kombinace CSU + FW, která značně posílila svoji většinu ve sněmu (o deset mandátů), v Hesensku CDU + Zelení. Vítěz voleb Boris Rhein ale nevyloučil ani variantu společné vlády se socialisty.
Celkem zajímavé je podívat se na strukturu odevzdaných hlasů z hlediska věku a povolání.
Historicky velké strany (CSU a SPD) mají vážný problém se stárnutím svých voličů a ostatně i členské základny. Členská základna CSU vysloveně vymírá:
Skoro tatáž věková struktura je vidět v Hesensku:
Ačkoliv ze všech těch demonstrací za klima by člověk usuzoval, že mládež je Grétina a její přirozenou volbou budou Zelení, reálné výsledky u uren tomu neodpovídají. Mezi mladými v Bavorsku ani Hesensku nejsou Zelení nijak mimořádně populární a celková bilance SPD + Zelených + Linke nepřekračuje třetinu všech hlasů.
Co se povolání týče, je celkem nápadný slabý výsledek levice mezi dělníky (Arbeiter). Dělníci dávají přednost AfD do té míry, že je mezi nimi obvykle silnější než SPD + Zelení dohromady. Přesně naopak je to mezi státními zaměstnanci (Beamte), tam bývá SDP i Zelení relativně silní, kdežto AfD slabá.
Suma sumárum: nezmění-li se něco zcela zásadního, Scholz bude kancléřem na jedno období. Na rozdíl od Merkelové nemá ve své straně takové neotřesitelné postavení, a nespokojenost populace s vládou je veliká. To, že nejspokojenější jsou státní zaměstnanci, je symptomatické.
AfD je v postavení, kdy se i na západě Německa etablovala jako poměrně velká strana. Jestli někdo doufal, že jde o krátkodobý jev, trend během posledních cca sedmi let tomu neodpovídá; zatím stále ještě posiluje. Na rozdíl od Švédska, Rakouska, Dánska či Itálie je kolem ní ale postaven neprodyšný “sanitární kordon”, takže hlasy pro ni jsou čistě protestního rázu. Nikdo, ani její voliči samotní, neočekává, že by se strana dostala do nějaké zemské vlády.
A příště se zase budeme věnovat něčemu úplně jinému.
Diskusní fórum ke článku najdete zde.
Hudební epilog
Pěkná divočina, což?
