Téma náhlé virality, se kterou manifest dávno mrtvého teroristy zasáhl sociální síť TikTok, mezitím pokryli i další novináři, a například Matouš Hrdina argumentuje, že to jen staří nerozumějí TikToku. (Upřímně, ta informace, že TikToku stačí 1 sekunda běhu videa, aby jej považoval za “shlédnuté”, ta je zajímavá; to jsem nevěděl.) Jak už to na sociálních sítích bývá, aféra je pomalu zapomenuta a dávno se řeší jiná témata, například to, že sněží.
Nicméně asi by stejně stálo za to se na chvíli vrátit k bin Ládinovi a jeho manifestu.
Máme tendenci si představovat teroristy a jejich spolupracovníky jako magory urvané z řetězu, ale “brutální sadista, čistý psychopat” je jen jeden podtyp celého spektra. V nacistické říši by jej reprezentoval Oskar Dirlewanger, zločinec z povolání, který oblékl uniformu SS a pustil se do řezničení. Roztomilý pán už od pohledu, že?
Jenže i mezi těmi nacisty existoval ještě nejméně jeden další extrémní typ: “zmutovaný moralista”. Do této škatulky patřil například Rudolf Höss, kterého jeho otec vychoval v přísné katolické víře, plné sebeobětování a povinnosti, a zamýšlel z něj mít kněze. Höss po první světové válce vystoupil z církve, ale extrémní loajalita, pořádkumilovnost a píle mu zůstaly; bohužel jich využil hlavně při řízení koncentračního tábora v Osvětimi, kde zahynul více než milion lidí. Po válce jej vítězní Spojenci vydali do Polska, kde dostal provaz. Až do samotného konce přitom prý nechápal, co jako udělal špatně a za co jej vůbec soudí.
(Vůbec, přečte-li si člověk soudobé ideologické materiály nacistické říše, moralizováním se to v nich jen hemží a nacistická justice také tvrdě potlačovala “Rassenschande“, sexuální styk mimo povolené kategorie. Židé byli obviňováni hlavně z toho, že korumpují společnost.)
Bin Ládin patří právě do kategorie “zmutovaných moralistů”, lidí, kteří – zdá se, aspoň podle jejich vlastních slov – jsou hnáni hlavně touhou “napravit škody a zavést konečně Pořádek”. Podíváme-li se ještě jednou na jeho manifest v PDF, má jednoznačně morální a moralizující tón. Hned na jeho začátku se deklaruje “mír těm, kdo kráčejí po stezce spravedlivých”, a odhadem dvě třetiny stížností vznesených směrem k Americe se týkají její nemorálnosti.
(Do té kategorie nekompromisních moralistů asi můžeme zařadit i letos zesnulého Teda Kaczyńského. Vydá-li jedinec tohoto typu nějaký “manifest”, asi tam patří z principu.)
Umím si představit, že právě ten nekompromisní moralizující tón může být pro určité čtenáře přitažlivý. Prozrazuje velkou sebejistotu a sebevědomí. Podívejte se na různé dnešní populární “influencery”: sebevědomí, sebejistota a nekompromisnost zjevně táhnou početné publikum, zejména to mladší, které ještě nemá dost zkušeností.
Pak ale není zas tolik divu, že na chvíli zarezonoval i bin Ládin. V trochu jiném světě by třeba dnes nebyl mrtvolou, ale influencerem. A jeho kanál by se mohl jmenovat třeba OnlyFatwas.
V podstatě máme kliku, že to nestihl.
Diskusní fórum ke článku najdete zde.
Hudební epilog
Tak vážné téma si vyžaduje naprosto šílený hudební závěr, aby se to nějak vyrovnalo a odlehčilo.
