Nejen dobří holubi, i blbá slova se vracejí.
Ivane, Ivane. Pěkně sis naběhl. Naši hybridní předkové, kteří ještě ani neznali pojem “digitální”, měli takové hezké přísloví “neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil”, a toto je přesně tento případ předčasného slovíčka hop.
U někoho, kdo má v životopise pět let práce s databázovým systémem Oracle, mě silně překvapuje, že se v předvolebním hicu nechá strhnout k samochvále ohledně systému, který ještě nebyl pořádně zatěžkán náhlým provozem. Protože to je ta kruciální chvíle a prubířský kámen všech nových IT systémů. Skoro každý programový balík dokáže běžet nějak, v klidovém a nepříliš zatíženém režimu. Ale dokáže si poradit s náhlým náporem zájmu klientů?
(Ostatně i nové mosty se na zkoušku zatěžují parními lokomotivami, tanky apod. – zde najdete fotku z archivu DPP, která zachycuje zatěžkávací zkoušky Nuselského mostu 66 tanky tehdejšího rakovnického tankového pluku roku 1970. A zde najdete zatěžkávací zkoušku železničního mostu u pražského hlavního nádraží roku 2004.)
Tomu se říká problém škálování a kdokoliv, kdo se delší dobu pohybuje kolem počítačů, jej důvěrně zná. Osobně jsem poprvé viděl tenhle problém roku 1997, kdy sekta Heaven’s Gate spáchala hromadnou sebevraždu, načež se na jejich stránky navalily miliony zvědavých lidí, a ony samozřejmě ten nápor neustály a “klekly”. (Mimochodem – ty stránky běží dodnes, a to beze změn, je to zvláštní časový portál do dob, kdy světový web teprve vznikal.) Stejně tak si starší ročníky budou pamatovat, jak vždycky kolabovaly služby mobilních operátorů těsně po silvestrovské půlnoci, když si půlka republiky začala posílat gratulační SMSky.
A nedávno jsem viděl tu samou situaci na jedné “tech” konferenci, která se konala na romantickém zámečku na Vysočině. Nádherné prostředí, a bývalý majitel byl pokrokový člověk a pokryl to tam od střechy až do sklepa wifinou. Jenže když tam dorazilo několik set “techbros” ověšených iPady, smartphony a notebooky, tak ten systém tento nápor přístrojů hladových po konektivitě pochopitelně neustál. Málokteré připojení v hale se udrželo více než patnáct vteřin a na VoIP telefonii jste mohli zapomenout.
Toto není žádný fundamentální problém. Dá to řešit, každý větší e-shop to umí (aby zvládl předvánoční nákupy a všelijaké Black Fridays), ale něco to samozřejmě stojí, a někdo v tom státním digitalizačním aparátu se rozhodl na té redundanci ušetřit. To v lepším případě. V tom horším případě seděl na kritickém místě nějaký mamlas s dobrým rodokmenem, který ale tenhle problém vůbec nechápe.
Bohužel v případě selhání e-dokladů nešlo o banální posílání selfíček WhatsAppem, ale o výkon ústavního práva. Paradoxně se tak největším skutečným ohrožením integrity voleb nestalo působení žádných diverzních centrál z ciziny, ale náš vlastní domácí šlendrián.
Okamžik. Beru zpět to slovo “paradoxní”. Nic moc paradoxního na tom není. Pomineme-li opravdové invaze, většina každodenních problémů státu bývá vnitřního rázu a zvenčí na ně lze tak maximálně přitlačit.
Pozor na ten digitální svět. Je křehký a byl by křehký, i kdyby Putina a jiných vůbec nebylo. Osobně radši chodím s fyzickým dokladem a neplánuji na tom nic měnit.
Diskusní fórum ke článku najdete zde.
Hudební epilog
Pro ranní náladu…
