Jednou z věcí, které se ve vyspělém světě už moc nevidí, je zakládání nových měst. To bylo typické pro Evropu cca 12.-14. století a Ameriku 17.-19. století, ale od té doby se spíš “nabalují” a rostou města existující.
Výjimky jsou vzácné – v Československu Havířov (který zrovna oslavil sedmdesátiny), v Izraeli Tel Aviv (založený v dubnu 1909), v Brazílii hlavní město Brasília (1960), na kterém se moderní urbanisté vyřádili tak, že některé ty jejich chyby už nikdo nespraví. Vzácným případem nového “firemního” města v USA je Starbase, Texas, město vzniklé z raketové základny Boca Chica firmy SpaceX, které získalo svoji subjektivitu v květnu 2025. Jeho prvním starostou je viceprezident SpaceX Bobby Peden. Zato saúdský NEOM, čára v poušti plánovaná princem Mohammedem bin Salmánem, byl nedávno tiše odpískán. Formálně tedy pozastaven, ale málokdo čeká, že by se opět rozběhl.
Skoro se ale vsadím, že jste zatím neslyšeli o plánech postavit nové město v Kalifornii, a to na pobřeží nedaleko San Franciska. Má se jmenovat California Forever a iniciátorem celého projektu je Čech, přesněji řečeno Moravák. Jan Šrámek, rodák z Dřevohostic.
(A chcete-li se zasmát, jeden z místních starostů, se kterým musejí investoři vyjednávat, se jmenuje Okamura.)
Okres Solano, kde má nové město vzniknout, leží na půl cesty mezi San Franciskem a Sacramentem. Největší město okresu, Fairfield, se nachází ve vnitrozemí; nedaleko něj leží Travisova letecká základna, ale mořské pobřeží je zatím neobsazené. Pro případ, že by se Spojené státy rozhodly investovat do obnovení svého lodního průmyslu, by se tady asi daly zřídit loděnice.
Nicméně postavit nové město není v Kalifornii jen tak, je to jedna z nejvíce regulovaných jurisdikcí v USA. A naráží na to i Šrámkův projekt, podporovaný boháči jako je Marc Andreessen. Většina místních voličů je proti a přitom ten projekt bude muset projít jejich souhlasem; první pokus byl raději stažen ze seznamu témat k hlasování.
Ačkoliv má nové město teoreticky splňovat všechny kalifornské politické ideály – přátelskost vůči chodcům, obnovitelné energie, relativně levné bydlení, dobře placená pracovní místa – v praxi naráží na to, že hodně Kaliforňanů nesnášelo “svoje” technologické miliardáře už před Trumpem, a teď, když se Křemíkové údolí propojilo s novou republikánskou administrativou, je ta nenávist ještě mnohem silnější. Celý ten projekt tak může fakticky ztroskotat nikoliv na papírování, ale na svoji politickou asociaci s velkopodnikatelskou sférou.
Nemám tušení, jestli z Californie Forever něco bude. Podle toho, co jsem slyšel o Kalifornii, je tam ta stavební situace hodně zabetonovaná a od České republiky se nijak zvlášť neliší. Proběhla tam slavná epizoda, kdy se francouzská státní dráha SNCF frustrovaně stáhla z projektu kalifornské vysokorychlostní trati a na odchodu údajně vzkázala státním úředníkům, že jde raději stavět do Maroka, kde je státní správa méně dysfunkční. Pokud už i Francouzi, zvyklí ze své vlasti na papírové války o každý sendvič s camembertem, vyklidí pole, musí to být opravdu zlé.
Na druhou stranu, Andreessen a spol. mají peníze, jaké v ČR ani neznáme, takže jejich vliv tomu bude odpovídat. Jestli ten projekt budou tlačit dál, asi má nějakou šanci na úspěch.
Celkově mi ale přijde zajímavé, že tady doma slyšel o Šrámkovi jen málokdo, kdežto marginální domácí figury se řeší ostošest. Na rozdíl od Poláků si nevážíme svých lidí v cizině. Je to jeden z důvodů, proč jsem do Zapomenutých příběhů 8 zařadil kapitolu o Antonínu Čermákovi, starostovi města Chicaga před sto lety. V Americe je to jméno dodnes slavné. U nás jsme na něj zapomněli.
Jeden zajímavý detail na závěr – právě v souvislosti s projektem California Forever jsem narazil na firmu Monumental Labs, která se věnuje produkci kamenných ozdob a soch v klasickém stylu, ovšem za pomoci moderních obráběcích robotů. Investoři totiž chtějí mít to svoje budoucí město “klasicky krásné”, ani strohé, ani plné podivných artefaktů postmoderního umění, a zásadní slabinou takového záměru je nedostatek řemeslníků a umělců, kteří takovou zakázku jsou vůbec schopni vzít.
Dvě videa z jejich činnosti:
Tohle je zrovna věc, která mě silně oslovuje. Nemám rád ani “brutalismus” (v širším smyslu slova) moderních betonových měst, ani sterilní styl “sklo a ocel”, a už vůbec ne takové ty alternativy ve stylu “přilepím slupku od banánu na zeď a říkám tomu umění”. Abstraktní umění mě oslovuje víc, ale hodí se jenom někam, hlavně do interiérů. Za větší množství klasického stylu v ulicích bych byl vděčný.
Samozřejmě, státní umělci asi budou spíš proti… koneckonců by se pak třeba mohli ukázat úplně zbytečnými, že?
Diskusní fórum ke článku najdete zde.
Hudební epilog
Co jiného.
