Milí čtenáři, nemám teď mnoho času na psaní blogu, protože se na mne přivalila celá kupa programování; trochu lepší to snad bude cca za měsíc. (A nejen programování: slíbil jsem vám letos Zapomenuté příběhy 8, leč zatím mám jakžtakž hotových pouze pět kapitol z dvanácti a rozmyšlenou šestou.) Nicméně nezapomínám na vás a pokusím se občas něco napsat.
K dnešnímu článku mě inspirovala skutečnost, že hned několik lidí mi e-mailem poslalo námitky ke článku “Evropský brain drain na jednom obrázku“. Vesměs šlo o myšlenku “ať se stěhují, vždycky je může někdo nahradit, velké instituce to dokáží kompenzovat”.
Už i intuitivně mi to jde proti srsti, protože z vlastní zkušenosti vím, jak drastické rozdíly jsou například mezi programátory, a že lidé se stejnými diplomy nejsou ani náhodou zaměnitelní jako kostičky lega. I z toho matfyzu občas vyleze někdo, kdo zas tak dobrý není (aneb: jak říkáme nejhoršímu absolventovi z celého ročníku? Pane magistře!), a naopak i z různých třetiřadých škol někdy zrekrutujete kvalitní lidi, jejichž jediným problémem bylo třeba to, že na studium ve vzdálené metropoli neměli peníze.
Nicméně hledal jsem nějakou preciznější analýzu na toto téma, a našel jsem: je to článek Erica Gilliama Bombs, Brains and Science, který se zabývá největším dosavadním reálným “experimentem” na toto téma, a to vlivem Hitlerovy anti-semitské politiky na německou vědu.
(Obrázky, které budou následovat, jsou převzaty z článku.)
Německo bylo před sto lety nejsilnější vědeckou mocností na světě. Vedlo žebříčky odborných kvalit v matematice, fyzice, medicíně i chemii; nejchytřejší Britové či Američané běžně jezdívali studovat tam, a ne na Harvard nebo na Oxford. (Byť tím nechci říci, že Harvard a Oxford byly k ničemu.)
Po nacistickém Machtergreifung následovala velmi rychle čistka Židů z univerzitních pozic. Tehdy šlo ještě “jen” o vyhazování a ne o fyzickou likvidaci, ale i tak muselo svá místa opustit zhruba 20 % všech vysokoškolských učitelů. Dokud žil maršál Hindenburg, byla značná část Židů ve veřejném sektoru chráněna speciální výjimkou pro válečné veterány, ale poté, co roku 1934 “dřevěný titán” zemřel, šla i tato výjimka do koše a německé univerzity se staly Judenrein. V roce 1938, po anšlusu Rakouska, postihlo totéž i rakouské univerzity, atd. atd.
Nu, a jelikož represe v Německu proběhly ještě v mírových dobách, využila řada propuštěných židovských profesorů příležitost a utekla, kam se dalo, mimo jiné i do Ameriky. Tím pádem se dá srovnávat jak jejich činnost, tak činnost jejich pracovišť “předtím a potom”.
Krátce poté vypukla válka, jejímž následkem byly mimo jiné těžké škody na univerzitních budovách. Staré školy se vesměs nacházely v centrech měst a při kobercových náletech také vesměs lehly popelem. Máme tedy možnost udělat srovnání: je horší přijít o laboratoře, nebo o lidi?
No, nebudu vás moc dlouho natahovat. Výsledkem studií je, že je jednoznačně horší přijít o lidi. Naopak u těch budov je to skoro jedno, dokonce tam snad existuje i malý kladný efekt: nově postavená budova může vyhovovat potřebám moderní vědy více, než nějaký starý klášter z roku 1550, který ta univerzita zdědila od bůhvíkoho a musela si jej složitě adaptovat pro své potřeby.
(Nutno říci, že tehdy ještě vědecké vybavení nebylo moc drahé. Nějaké dnešní pokusné reaktory za miliardy by se nahrazovaly hůř.)
Ještě zajímavější je propad vědecké produktivity v závislosti na tom, jak kvalitní lidé museli opustit danou katedru. Propuštění těch horších vědců (a tím myslíme spodních 50 procent) se téměř nijak neprojevilo. Propuštění těch nejlepších vědců (vrchních 10 procent daného oboru) naopak mělo drastické a dlouhodobé efekty na kvalitu práce.
Yup, lidé opravdu nejsou zaměnitelní jako kostičky lega…
Drastický propad kvality v případě, že mezi vyhozenými jedinci byly kapacity jako Einstein nebo Born, se dá nejlépe vysvětlit “efektem sněhové koule”. Špičkoví vědci přitahují špičkové studenty, kteří za nimi klidně půjdou i za oceán. A tedy – zbavíte-li se nějakého vrcholného talentu, přijdete nejen o něj, ale i o práci několika generací jeho následovníků. Což už je hodně agregovaného know-how.
Tak nad těmito grafy, se, přátelé, zamyslete, až budete uvažovat o vývoji AI v Evropě nebo jinde. Zatím děláme maximum, abychom v tomto směru zaostali. Bohužel.
Diskusní fórum ke článku najdete zde.
Hudební epilog
