Jason Arday, probíraný v minulém článku, rezignoval. Zatím nevíme, jaká další instituce se ho ujme – velmi bych se divil, kdyby žádná, a osobně bych čekal, že v příštích britských volbách se objeví na kandidátce Zelených. Nicméně i ta jeho právě uzavřená kariéra se musí nějak dořešit, zejména pak dopad jeho výuky na studenty.
Studentská obec přitom v tomto příběhu vystupuje na obou stranách, protože nátlak studentských aktivistů na “dekolonizaci” jejich univerzity pravděpodobně k celé této trapné situaci přispěl; ale ne každý student je aktivista a někteří si teď naopak stěžují na to, že Arday byl mizerný učitel (viz např. debata na Redditu) a nezvládal běžné situace – například jednu studentku, která nebyla spokojena se svojí známkou, osočil z “bělošského privilegia“. Jako obvykle, odletí-li z přetlakovaného hrnce poklička, ozývá se ex post spousta dotčených lidí a někteří studenti tlačí na přehodnocení známek, které Arday během svého působení na Cambridgi rozdal.
Z pohledu Cambridge je to velice nepříjemná situace. Hodnota univerzity je dána zejména její pověstí, a ta pověst má několik rozměrů, jež v tomto případě jdou proti sobě. Až dosud si vedení očividně myslelo, že čím více DEI a “různorodosti”, tím lepší zvuk budou v levicově-liberálním světě mít. Jenže některé lidi pořád ještě zajímá i kvalita výuky, kterou ta škola skutečně poskytuje a za kterou vybírá školné. A tam je zase ta dobrá pověst neslučitelná s působením lidí jako Arday, kterého přitom profesorka Creminová, jež jej přijímala, označila za “nejlepšího ve svém oboru na světě“. A nejen s jejich působením; hlavně s tím, že je celý systém tak nadšeně vyhledával a nekriticky vítal.
Asi nelze čekat, že by se celý ten moloch v podobě preferencí pro určité skupiny obyvatel zrušil. Je do něj zainvestováno příliš mnoho lidí, částečně psychologicky (je to druh víry), ale částečně i zcela prostě a sprostě hmotně (všichni ti proděkani pro diverzitu a další zaměstnanci, kteří z dané víry dobře žijí a kteří by si museli hledat jinou práci). Maximum, v co lze doufat, je nějaká polo-nezávislá vyšetřovací komise, ale spíš ani to ne. Velké instituce mají totiž tendenci vyšetřit sebe sama a slavnostně zjistit, že neudělaly nic špatného.
Ale trochu opatrnější asi příště budou.
Diskusní fórum ke článku najdete zde.
Hudební epilog
