Loď Starship, která se nachází ve fázi pokročilého testování, vzlétla před pár týdny k dalšímu testovacímu letu. Šlo zejména o ověření toho, jak se bude chovat takzvaný tepelný štít. Ten chrání vracející se loď před účinky pekelné pece, vyvolané nárazem rychle letícího plavidla do zemské atmosféry, a jeho bezchybné fungování je naprosto nezbytnou podmínkou pro to, aby mohl být Starship uveden do ostrého provozu.
Součástí testu byla simulace přistání, která se provádí v odlehlých oblastech Indického oceánu, daleko od míst, kde by raketa v případě poruchy mohla někomu spadnout na hlavu. Tento pokus už se odehrál několikrát, a proběhl vždy stejně. Potvora velikosti patnáctipatrového věžáku se přiblížila k hladině, jemně se jí dotkla, povařila trochu vody ohněm ze svých trysek a poté se skácela na stranu a vybuchla. Rapid Unscheduled Disassembly, vtipkují příznivci kosmických letů, i když v tomto případě můžeme říci, že scheduled docela bylo. S tou explozí na závěr se totiž víceméně počítá. Mimo jiné se tak zajistí to, že se trosky lodě potopí do oceánských hlubin a nikdo si je později neposbírá s tím, že by je chtěl nějak zpětně analyzovat.
Jenže tentokrát … nic. Přistávající Starship povařila vodu, převalila se na stranu, velké žbluňk, ale k žádnému výbuchu nedošlo. Zůstala plavat na vodě jako poněkud unavená velryba. Starship je sice vyrobena z nerezové oceli, ale poté, co se při letu spálí veškeré palivo, nabývá charakteristiky prázdné ocelové plechovky s velmi tenkými stěnami. Jinými slovy, plave a sama od sebe se jen tak nepotopí.
To bylo z hlediska společnosti SpaceX takzvané smíšené požehnání. Na jednu stranu tím její inženýři získali možnost „osahat si“ vesmírné plavidlo, které právě prošlo těžkou zkouškou, a to vcelku a bez jakéhokoliv nebezpečí. Na druhou stranu ale vznikala nerudovská otázka „kam s ním“. Starship, který vlastně neměl ani přežít, se nacházel na opačné straně zeměkoule, předaleko od amerických výsostných vod, a pořád šlo ještě o objekt velikosti patnáctipatrového paneláku. Počet lodí, které by dokázaly něco takového vytáhnout jeřábem z vody a odvézt zpátky do Ameriky, je mizivý, a bývají pronajaté na dlouho dopředu.
Jenže stejně tak nepřipadalo v úvahu tu loď prostě ponechat, kde je. Koneckonců je přímo nacpaná utajovanou technologií, která by se neměla dostat do nepovolaných rukou.
Nějakou chvíli se spekulovalo o možnosti, že americké námořnictvo šťastnou-nešťastnou Starship zkrátka rozstřílí kulometem jako řešeto, aby se potopila na místě. Naštěstí převládla méně násilná varianta. SpaceX zkrátka přivázala „unavenou velrybu“ lanem ke člunu a odtáhla ji pořádný kus cesty až k nejbližšímu vhodnému kusu pevniny, což byl Austrálií spravovaný Vánoční ostrov.
K něčemu takovému samozřejmě nebyla kosmická loď navržena ani náhodou, a navíc ji po cestě značně pomlátily mořské vlny, takže na Vánoční ostrov dorazila v o něco horším stavu, než se vrátila z vesmíru. Ale je celá, a snad tedy můžeme doufat, že odsud už se dostane bezpečně tam, kam patří – na texaskou základnu Starbase, kde z ní bude ideální památník tohoto věku kosmické éry.
Třeba si tam na ni, milý čtenáři, jednoho dne sáhneš.
Hudební epilog
