Byl by to život, což, mít na účtu čtyři miliardy? To by snad jeden i elektriku zaplatil a ještě by mu zbylo na máslo. Koruna česká nemá nominálně příliš velkou hodnotu, ale čtyři miliardy korun už toho koupí dost.
Což tedy teprve čtyři miliardy lidí?
Existují dva typy lidí …
Těmito slovy většinou začíná nějaký vtip, ale pro dnešek je myslím vážně. Vypozoroval jsem, že mezi těmi intelektuály, kteří vůbec věnují nějakou pozornost číslům (protože kohorta také-myslitelů fixovaných jenom na emoce a prožitky je poslední dobou dost početná), jsou opravdu k rozeznání dva základní typy lidí.
První typ má rád aktuální stav, tedy konkrétní číslo zachycující momentální poměry: to je ten člověk, který vám řekne, že váží sto kilo a že Švýcarsko je bohaté. Druhý typ se orientuje spíš na trendy: průběh křivky v čase, včetně výhledu do budoucna, pokud je ten budoucí vývoj aspoň trochu odhadnutelný. To je člověk, který si postěžuje, že tloustne, nebo konstatuje, že italské hospodářství na tom s růstem není moc dobře.
Osobně jsem jednoznačně ten druhý typ. Trendy považuji za mnohem důležitější než aktuální stav, což pak vede k zuřivým a víceméně nerozseknutelným hádkám s tím prvním typem (třeba zrovna v oblasti migrace, kdy někdo křičí, že je u nás pouhých 0,1 procenta muslimů, a já odpovídám, že to bylo ve Švédsku před padesáti lety taky). A právě nedávno jsem se kvůli tomuto názoru dostal do jakési online debaty, která vyžaduje důkladnější reakci.
Co jsem se tedy dozvěděl a na co chci reagovat, cituji (s drobnými úpravami vyjasňujícími detaily). Jednalo se o debatu o neustále nových a nových “zelených” povinnostech zaváděných v rámci EU:
Pokud výrobce z Číny bude chtít dovážet do EU, což samozřejmě bude chtít, jelikož EU je bohatá, bude se muset řídit jejími předpisy a standardy. Tahle strategie EU pro celosvětovou manipulaci trhu existuje už dlouho a má znatelné dopady. Příkladem mohou být zákony o ochraně osobních údajů nebo energetické standardy pro elektrické spotřebiče (taková ta škála A+, A, B etc.).
JEDEN OPONENT
Jo, to je ten momentální stav. Osobně bych jej označil slovem „zpupnost“ nebo „pýcha“ (manipulovat celosvětový trh v situaci, kdy v EU žije nějakých 5,5 procenta světové populace, je morálně trochu pochybné bez ohledu na to, jestli je údajná motivace šlechetná či ne), ale to není zas tak relevantní. Za relevantní považuji vývoj, a ve střednědobé perspektivě moc nevěřím na to, že si EU tuhle pozici pro manipulaci světového trhu zachová. Naopak si myslím, že cca během dvaceti let se můžeme ocitnout v periferní pozici a jiné regiony budou diktovat svoje technické a obchodní normy nám.
Možná už jste na internetu narazili na tento obrázek:
Ve vyznačeném kruhu žijí zhruba čtyři miliardy lidí. To je cca 9x více než v celé EU. Prostý počet obyvatel by samozřejmě k prosperitě nestačil; k tomu se stačí podívat na Afriku, kde je lidí mnoho, ale bohatí rozhodně nejsou. Nicméně ten vyznačený kruh je v Asii, kde jsou civilizační poměry jiné. I v něm se nacházejí „beznadějné státy“ jako Srí Lanka, jejichž politická dysfunkčnost je katastrofální; ale nepřevažují, ani plošně, ani početně. Většina zemí ve vyznačeném kruhu udělala za poslední dvě generace pořádný ekonomický a kulturní skok. Ať už ten vývoj měříte pomocí HDP na hlavu, průmyslové produkce nebo míry gramotnosti – tenhle kruh nestagnuje, ale celkem razantně roste.
Jelikož všechny ty země jsou k sobě situovány celkem blízko a funguje mezi nimi kapacitní námořní doprava, jejich trhy se pozvolna spontánně integrují, způsobem velmi podobným tomu, kterým se svého času integrovala industrializující se Evropa v 19. století, nebo kdysi dávno římské impérium. K tomu ani nemusejí být navzájem přátelé; ony ty bývalé evropské mocnosti byly taky leckdy vzájemně na kordy, ale pokud se vysloveně nestřílelo, jejich obchodnická vrstva spolu stejně vesele kšeftovala, protože byznys je byznys.
Osobně nevěřím tomu, že Čína tu jihovýchodní Asii zcela ovládne, ony ty kultury jsou přece jen dost různorodé. Ale obchodovat spolu budou, a, podobně jako Evropa, budou na tom vzájemně vydělávat a bohatnout.
Jak vysoké ekonomické úrovně tento region nakonec dosáhne, to ještě nelze určit. Věštění budoucnosti je obecně dost těžký úkol; tak třeba taková Indie a její budoucnost je dost závislá na tom, jestli se Indům podaří zajistit kvalitní zásobování elektřinou bez výpadků, což je něco, co hraje zásadní roli při stěhování továren po světě. Stejně tak se může stát, že se tamní mocnosti pustí do nějaké zbytečné a destruktivní války mezi sebou, ekvivalentu evropské první světové (ale s podstatně účinnějšími zbraněmi), a poškodí se tak samy.
Nicméně pokud se tak nestane, současné trendy nahrávají spíš tomu, že někdy kolem roku 2040 či 2050 bude tento region diktovat svoje technické a obchodní standardy nám. Čtyři miliardy lidí je ohromná síla, a Asie už dávno prokázala, že schopnost budovat vyspělou civilizaci v sobě má. Dostane-li většina z těch čtyř miliard lidí adekvátní vzdělání a možnost aspoň trochu svobodně podnikat, vybudují časem tak silné ekonomiky, že jejich váha na světovém hřišti bude s tou naší nesrovnatelná. Nebudeme prostě mít tolik inženýrů, techniků a vědců, abychom jim dokázali rovnocenně konkurovat. Nejsme nadlidi a naše kreativita není 10x větší než jejich. A zděděné bohatství z minulosti nám bude pomáhat jen po omezenou dobu.
Nakonec to vidíme i na naší vlastní historii. Zemí, ve které odstartovala průmyslová revoluce, byla Velká Británie. Nějakých sto let také skutečně určovala průmyslové standardy a ostatním (Francii, Německu atd.) nezbývalo, než přejímat to, co někde v Manchesteru vymysleli.
Taky už to ale více než sto let neplatí. Ne, že by Británie sama nějak zásadně zchudla, dokonce se tam průměrnému občanovi žije líp, než v časech viktoriánských slumů. Ale zbytek světa rostl rychleji, a nakonec je dohnal a předehnal.
Diskusní fórum ke článku najdete zde.
Hudební epilog
