Univerzita v Yale vydala studii o poklesu důvěry ve vysoké školství.
Když jsem se dočetl, že slavná americká univerzita v Yale, mezi jejíž méně typickými absolventy je i současný viceprezident J.D.Vance, vydala více než padesátistránkovou “Zprávu komise pro důvěru ve vysoké školství” (PDF zde), čekal jsem tak napůl, že půjde o něco ve stylu “velmi důkladně jsme se prošetřili a zjistili jsme, že neděláme nic špatného”. Zrovna ta akademická sféra je známá tím, že reflexivní obranářství typu “Kdo nás kritizuje, je fašistický populista a jde mu o maximální zblbnutí národa” jí není cizí.
I jaké bylo mé překvapení, když se ukázalo, že jde o celkem upřímný dokument, nevyhýbající se různým bodům, které se přetřásají na internetu i mimo něj:
- autocenzura na akademické půdě,
- politická monokultura,
- přílišný tematický “rozpřah” (aneb proč se VŠ angažují v tématech typu válka v Gaze?),
- přitom zároveň jistá uzavřenost vůči vnějšímu světu, “hraní si na svém písečku”,
- neprůhledné “holistické” výběrové řízení, které vzbuzuje podezření, že sleduje skryté cíle (např. preferenci černochů proti bělochům a Asiatům),
- vysoká cena školného,
- inflace ve známkování, kdy skoro všechny udělené známky jsou jedničky.
Jak tak autoři dokumentu rozpitvávají všechny možné aspekty těchto problémů, v podstatě se divíte tomu, že celková důvěra Američanů k vysokému školství poklesla během poslední dekády z 56 procent jen na 36 (citováno přímo ve zprávě). Spíš byste čekali něco kolem dvaceti.
Asi nemá smysl pitvat šedesátistránkový dokument a ždímat z něj jeho esenci; on je psán celkem srozumitelným způsobem, bez použití nečitelného akademického žargonu, a každý opravdový zájemce si to PDF může stáhnout a přečíst sám. (Google Translate vám jej případně přeloží do češtiny.) Má ale smysl se zamyslet nad kontextem, ve kterém vznikl.
Americké vysoké školství bylo dlouho zvyklé fungovat v extrémně příznivém prostředí, kdy jej státní i federální rozpočty zahrnovaly granty, bohatí absolventi obdarovávali “své” fakulty masivními dary (endowments) a zároveň jim bylo umožněno vybírat školné (tuition), které už dlouho zná jen jeden směr – strmě vzhůru. Školné v USA roste raketovým tempem a masivně předbíhá inflaci, dokonce ještě více, než ceny zdravotní péče nebo nemovitostí, a je vesměs kryto půjčkami, které jsou zákonem nastaveny tak, aby byly mimořádně vstřícné vůči univerzitám, a aby se jich naopak studenti později prakticky nemohli zbavit, a to ani osobním bankrotem.
Zároveň byla tatáž akademická sféra zvyklá na to, že zájemců o studium jenom přibývá, takže žádná fakulta a žádný ústav nezůstanou bez práce.
Oba procesy už narazily na meze možného.
- Stálý drift akademické obce doleva vedl k roztržce s republikány, kteří už se dávno nechovají benevolentně a naopak přijímají spíš zákony směřující k tomu, zda vysoké školy svoje studenty příliš neomezují na osobní a politické svobodě.
- Školné narostlo do hausnumer, u kterých už si mnozí mladí lidé kladou otázku, zda se vůbec ještě vyplatí, a co přesně za ty peníze dostávají – součástí problému je totiž přebujelý administrativní sektor, který už na některých školách přerostl původní akademickou obec, a jehož užitečnost je pochybná.
- A, konečně, demografický vývoj Spojených států víceméně zajišťuje, že osmnáctiletých uchazečů o univerzitní studium bude v nejbližších desetiletích ubývat. Dokonce natolik, že je prakticky jisté, že některé univerzity budou muset kvůli nedostatku studentů zavřít své brány navždy.
Podobné krize jsou dobrou příležitostí pro reformu, ale reformovat takové kolosy je úplně jiná práce, než vydat kritickou zprávu v PDF o šedesáti stranách. Mimo jiné jsou ty zástupy lidí, zvyklých na pohodlná pracovní místa typu “viceprobošt pro inkluzivní značení na kampusu”, velmi silně zainteresovány na tom, aby se status quo nijak neměnil.
Článek v časopise Harvard Crimson (2022), zabývající se nafukující administrátorskou vrstvou, konstatoval, že Harvard má zhruba stejný počet úředníků jako pre-graduálních studentů: cca 7 tisíc. S takovými behemoty dokáže hnout opravdu jenom nemilosrdná ekonomická realita, aneb vulgárně řečeno, “nedostatek prachů”.
Samozřejmě za předpokladu, že je nezachrání nějaké dotace. Trump jim je určitě nedá. Jiní politici – kdo ví?
Diskusní fórum ke článku najdete zde.
Hudební epilog
Zajímavé a citlivé zpracování středověké provensálské písničky s moderními nástroji.
