Vysázeno, hotovo.
Tak, vážení a milí, kniha je dokončena a vysázena. Tiskové podklady včera odešly do tiskárny. Teď už se na ní nedá nic měnit, což je trochu úleva – až do poslední chvíle jsem něco opravoval a upravoval.
Výsledným produktem tohoto úsilí je poctivá “cihlička” o 284 stranách, skrývající rovných třináct příběhů. Nakonec jsem celkem spokojen; myslím, že zase budete mít, čemu se divit. Pár ukázek:
Dnešní Jih je ekonomicky značně aktivní a vyspělá oblast, ve které se koncentruje jak průmysl, tak řada služeb. Na přelomu 19. a 20. století to ale byl zaostalý kus světa, kde pokulhávalo všechno: industrializace, zavádění elektřiny i výstavba moderní dopravní sítě. Nejlépe na tom byly přístavy, kterými proudily zemědělské produkty do zbytku světa; obchodní přístavy bývají jen málokdy chudé. Zato na venkově se místy žilo ve vysloveně příšerných podmínkách. Mezi podvyživeným obyvatelstvem řádila tuberkulóza, pelagra, malárie a neštovice. Chatrče, které lemovaly pole a ve kterých žily rodiny zemědělských dělníků, jako by vypadly přímo ze středověku.
Beznaděj hlubokého Jihu silně kontrastovala s prudkým ekonomickým rozvojem v jiných částech Spojených států. V severních městech rostla jedna továrna za druhou a jezdily mezi nimi rychlíky plné lidí; i Kalifornie se rozvíjela k budoucí prosperitě. Zato na Jihu jako by se nedokázali pohnout ze stínu tabáku a bavlny. Proč? Doktor jménem Charles Wardell Stiles, sám Yankee z New Yorku, si myslel, že na tuto otázku zná odpověď.
Válka s Ćervy
—
Nongkavuse, nastávající prorokyně Velkého zabíjení dobytka, měla asi patnáct let a byla sirotek. Její rodiče zahynuli v konečné fázi Mlandženiho války a osiřelé dívky se ujal strýc Mhlakaza, nominální křesťan, který ovšem do své víry přimíchával i řadu prvků tradičního xhoského náboženství. Nongkavuse podle všeho nebyla příliš průbojná a jeden ze skeptických Britů, který ji potkal osobně, ji popsal jako „tichou holku s divným výrazem, která to nejspíš nemá v hlavě v pořádku“. Strýc Mhlakaza byl společensky daleko aktivnější a Nongkavusino proroctví se šířilo především jeho zásluhou, i když samotná prorokyně se před návštěvníky neskrývala a bez námitek před nimi vedla dlouhé konverzace s duchy, které viděla a slyšela jen ona.
Zabijte všechen svůj dobytek
—
Roku 2001 zjistil jeden zaměstnanec univerzity v americkém St. Louis, že potřebuje skladovací prostory navíc. Brzy přišel na to, že v trochu odlehlém Tysonově výzkumném centru, ležícím uprostřed lesů obklopujících město, se nachází starý a nevyužívaný bunkr. Když k němu konečně sehnal klíče a vstoupil dovnitř, objevil … zuby.
A ne málo zubů, skoro sto tisíc. Lidských, přesněji řečeno dětských. Neležely ovšem jen tak na hromadě jako sbírka nějaké šílené víly Zubničky. Byly pečlivě roztříděny, katalogizovány a u každého z nich se nacházelo jméno dítěte, které jej kdysi odevzdalo vědě. Včetně data, ze kterého plynulo, že kampaň proběhla na přelomu 50. a 60. let 20. století. Tudíž, že většina těch dětí musí ještě být naživu – ovšem již jako dámy a pánové středního věku.
Jednalo se o pozůstatek jednoho z nejzvláštnějších projektů v dějinách medicíny. A navíc projektu vlivného, jehož výsledky „popostrčily“ světové velmoci k tomu, přehodnotit svoji vojenskou politiku.
PODíváme se věci na zoubek
Tak, tolik Zapomenuté příběhy 6, které jsou stále v předprodeji za sníženou cenu zde. Knihy by měly dorazit z tiskárny koncem září, pak bude následovat několik poněkud hektických dní s odesíláním předobjednávek a následně už normální prodej.
Kniha je hotova, ať žije další kniha; nastává pomalu čas přemýšlet nad tím, co se objeví v budoucím sedmém dílu.
Hudební epilog
Vsadím se, že Guns’n’Roses hrané na harfu jste ještě neslyšeli.
YouTube je stejně zvláštní fenomén. Dřív bychom neměli šanci tušit, že někde na opačném konci světa žijí “harfová dvojčata”.
