Tak, víme, jak to dopadlo za mořem: midterms, čili volby, které se konají v polovině funkčního období amerického prezidenta, dopadly očekávaným vítězstvím demokratů. Potud vše v normě, málokterý prezident své midterms vyhraje. Neobvyklý je ale rozsah oné „modré vlny“, která 3. listopadu 2026 olízla schodiště Bílého domu.
Demokraté uspěli i ve státech, ve kterých je to jinak netypické. V Texasu získali jak senátorské křeslo, tak úřad guvernéra. Senátora budou mít i v Kansasu, poprvé od roku 1935, a rovněž v obou Karolínách a na Aljašce. Hlasy v Mississippi ještě nejsou zcela spočítány, ale i tam opoziční kandidát těsně vede (psáno 7.11. večer). O křeslo přišla také poslední republikánská senátorka v Nové Anglii, Susan Collinsová v Maine, což je veteránka, jejíž senátní éra začala už v roce 1996.
Co se příčin tohoto vývoje týče, nejlépe je nespoléhat na výklady teoretiků a podívat se na výsledky průzkumů veřejného mínění ohledně toho, jakým tématům věnovali voliči v tomto volebním cyklu pozornost.
Je nápadné, jak nízko (jednotky procent) se pohybovala zahraničněpolitická témata nebo třeba přístup žen k potratům, což jsou témata, kterými jsou tak zaujatí političtí liberálové. Ani Grónsko, ani Ukrajina, ani Rusko, ani feministické záležitosti zjevně americké voliče moc nezajímají. Co je ovšem zajímá hodně – a to se od Bidena nijak nezměnilo – je životní úroveň a náklady na živobytí, které na žebříčku palčivých témat vedou.
No, a to se zase ve velké míře dá přepočítat na cenu energií, respektive hlavně benzínu a nafty, protože Amerika je silně automobilní národ a cena pohonných hmot se projevuje všude možně. Dlouhé každodenní dojíždění do práce (70-80 km každým směrem) není v USA nijak vzácné a pokud najednou u pumpy necháte skoro dvakrát víc peněz, samozřejmě je to k vzteku.
A málokdo je lepším hromosvodem než sedící prezident, který zcela neoddiskutovatelně – a proti svým mnohaletým řečem a závazkům – začal další válku v oné Alláhově ropné zahrádce, kde velbloudi dávají dobrou noc. Průměrný Američan už má podobných dobrodružství dávno plné zuby a spojitost mezi novou krizí na Blízkém východě a rostoucí cenou ropných produktů mu také neunikla. Tím spíš, že v tom Zálivu dříve sloužila řada dnešních veteránů a tamní poměry tedy dobře znají.
Tudíž: v prvním přiblížení jde ze strany amerických voličů o trest za nedodržení slova a za to, že strana, která slibovala lepší ekonomické poměry a levnější ježdění autem, „zajistila“ téměř rekordní ceny paliva. Zajímavé je ale i to druhé téma, government corruption. To jsou všechny ty legrácky jako speciální kryptoměny, na kterých Trumpova rodina dobře vydělala.
Nu, výsledek: obě komory Kongresu jsou v rukou demokratů, kteří tak získali jednak téměř totální kontrolu nad hospodařením země, jednak veto nad jmenováním různých osob do funkcí, a to včetně velmi důležitých funkcí typu soudců Nejvyššího soudu. Zejména ten posun poměrů v Senátu je natolik velký, že republikáni musejí počítat s pozicí menšiny na cca čtyři roky dopředu.
Co se zákonodárné činnosti týče, dá se očekávat „vetová válka“, kdy Kongres bude odhlasovávat všelijaké zákony a prezident je bude vetovat. K přehlasování prezidentského veta je potřeba dvou třetin hlasů, které demokraté nemají, takže nejpravděpodobnějším výsledkem je, že tvorba nových právních norem velmi zpomalí nebo se zastaví. A to možná řadovému Američanovi i vyhovuje, on má rád, když jsou „tam nahoře“ trochu rozhádaní.
Důležitá poznámka: je předčasné snažit se dělat závěry o tom, jak dopadnou prezidentské volby za dva roky. Trump je lame duck čili chromá kachna a případného republikánského kandidáta vyberou nejspíš primárky, přičemž vůbec není nějak zjevné, že by to měl být současný viceprezident Vance.
Nicméně právě Vance už na tyto výsledky reagoval krátkou, ale relevantní analýzou, a k té se vrátíme v druhé části článku, která se bude věnovat detailům toho, co se stalo.
Diskusní fórum ke článku najdete zde.
Hudební epilog
