O Trumpovi lze říci mnohé, ale slovy „analytický mozek“ jej asi ještě nikdy nikdo nepopsal. Viceprezident Vance je jiný typ člověka, daleko víc intelektuálně zaměřený. Krátce poté, co vyšlo najevo, jak dopadly midterms, zveřejnil Vance následující dlouhý tweet.
První pozorování – Vance má pravdu, že z demografického hlediska se za poslední dva roky elektorát Spojených států nijak významně nezměnil. Imigrace spadla na mizivá čísla, nedošlo ani k nějaké zásadní obměně přirozenou cestou (za dva roky se zas tolik lidí nenarodí ani nezemře), a dokonce patrně nedošlo ani k nějaké velké změně v ochotě přijít k volbám. Co se zásadně změnilo, byly preference těch samých voličů, kteří před dvěma lety zvolili republikánskou administrativu. Zejména mezi muži-bělochy a muži-Hispánci došlo k razantnímu odklonu, a bez těchto dvou společenských skupin republikáni žádné volby vyhrát nemůžou.
Stali se tedy z mladých mužů náhle vyznavači sojového latté a čtyřiceti devíti pohlaví? Nebo dokonce z celé Ameriky? Nevypadá to tak; případné ideologické posuny v populaci bychom poznali podle výsledků referend, ballot initiatives, které se konaly v několika desítkách států přesně v tom samém termínu. Na voličských lístcích byly různé iniciativy týkající se zvyšování daní, transgenderu ve sportu, datových center atd.
Pohledem na jejich výsledky lze konstatovat, že a) datová centra jsou nepopulární odleva doprava, což ukazovaly i různé průzkumy veřejného mínění, ale zároveň b) po ekonomické i sociální stránce jsou voliči spíš konzervativní a neschvalují ani zvyšování daní, ani to pojetí trans-práv, které je tak drahé levicovým intelektuálům. Pro demokraty by z toho mělo plynout, že mají být velmi opatrní ve své nadcházející politice – jejich vítězství se nedá číst jako příklon populace k levicově-aktivistickému vítězství světa. Je to trest za hříchy současné vlády, nic víc, nic míň.
Vance věnuje ve svém tweetu pozornost ekonomice, a v tom si myslím, že má naprostou pravdu. Spojené státy vykazují solidní, i když ne obdivuhodný ekonomický růst, ale značná část toho růstu se koncentruje v sektoru AI a jiné části americké ekonomiky stagnují. Nevýhodou AI je, že zaměstnává málo lidí; největší pozitivní efekt má patrně na příjmy řemeslníků stavějících datová centra (poptávka po elektrikářích nebo odbornících na klimatizování budov je prý šílená), ale to je relativně malá množina lidí. Ten zbytek se spíš bojí, že je AI nahradí.
Celkově se zdá, že oni nespokojení, převážně mladí muži, kteří roku 2024 zvolili kandidátku Trump-Vance, nemají pocit, že by se jejich životní úroveň zlepšila. Došlo sice k určitému útlumu rasové šikany jménem DEI, ale to se bohužel asi vykompenzovalo zvýšenými cenami paliv a různých vstupů pro průmysl, které zdražují úměrně uvaleným clům na dovoz.
(Mimochodem, ani v těch kulturních věcech není současná vláda tak důrazná, jak by mohla být. Člověk by čekal minimálně nějaké anti-diskriminační žaloby proti velkým firmám za to, že upozaďovaly právě mladé bělochy, ale zatím ticho po pěšině. Bude zajímavé sledovat, jestli se teď z Vancovy iniciativy v tomto směru něco změní; na rozdíl od Trumpa může Vance roku 2028 kandidovat a má-li mít šanci, musí ty mladé muže bezpodmínečně získat něčím zpět.)
Další položka – Izrael. Dala by se číst i jako „Bibi Netanjahu“, protože politiku Izraele ve 21. století v zásadě nelze oddělit od jeho osoby. Kolují nepotvrditelné a nevyvratitelné zvěsti, že právě „Bibi“ navedl Trumpa do toho, začít koncem února 2026 válku proti Íránu, a že Vance a Rubio byli už tehdy silně proti. Vancův tweet by těmto zvěstem docela odpovídal, stejně jako zjevná de-koordinace mezi Izraelem a USA v posledních měsících. Pryč jsou časy společných vojenských akcí i společné diplomacie, obě země jako by nyní fungovaly po svém. Trump rovněž prohlásil, že Izrael už nadále nebude dostávat ony cca 4 miliardy dolarů na zbraně, které od Spojených států dostával už od dohod v Camp Davidu, tj. skoro padesát let.
To je do značné míry symbolické rozhodnutí, protože ponoříte-li se do detailů věci, musíte konstatovat, že to nebyly „volné peníze“, ale v podstatě voucher na nákup amerických zbraní, tj. že ty peníze nakonec opět skončily v amerických kapsách a Izrael pro ně posloužil jako průtokový ohřívač. Leč to spousta lidí ani neví, takže na běžného voliče zrušení takového transferu peněz zapůsobí jako návrat k myšlence „America First“. Obecně se zdá, že Izrael je v Americe čím dál méně vnímán jako unikátní spojenec a více jako nedílná součást „problémového Blízkého východu“. Tím pádem myšlenka na to, že se tam mají starat sami o sebe, začíná mít významný vliv napříč politickým spektrem.
Takto jednoduše ale nelze dosáhnout vyřešení (likvidace?) onoho posledního slona v místnosti, kterým je válka s Íránem. Války se obecně ukončují dost obtížně, a může je „zdědit“ i více vlád za sebou.
Kongres teď bude v rukou demokratů, ale ani oni nejsou nějak extra naklonění myšlence nechat Írán vyvíjet jaderné zbraně, a navíc se řada důležitých osob z jejich řad všelijak přátelí se zámožnými šejky z Perského zálivu, kteří se Íránu bojí i bez jaderných zbraní. Vyvázat se z Blízkého východu tedy nebude nijak politicky jednoduché; vzdáleně to připomíná situaci ruského premiéra Kerenského, který se po svržení cara také nedokázal vyvázat z první světové války, ač byla mezi ruskými občany silně nepopulární. Je tedy možné, že se konflikt povleče dál, ostatně stejně jako ten rusko-ukrajinský, u nějž si také jen málokdo dělá naději, že by v nejbližším roce či dvou skončil.
Tak jako tak, Vance je teď ve velmi složité situaci. Nemá příliš co ztratit, ba ani nominaci do příštích voleb nemá jistou – viceprezidenti sice mají v primárkách určitou výhodu, ale ne zas tak zásadní, aby je nedokázal předehnat někdo jiný. Na rozdíl od Trumpa je mladý, v podstatě ještě na začátku své politické kariéry, a přitom čelí značně komplikovaným podmínkám. Má-li uspět, musí přijít na nějaký způsob, jak obnovit vítěznou koalici z roku 2024 a ideálně ji ještě rozšířit.
Podle toho, co během následujících týdnů udělá, uvidíme, jestli ty volby za dva roky “zkusí”, nebo zda je přenechá větším veteránům, jako jsou Marco Rubio a Ron DeSantis.
Diskusní fórum ke článku najdete zde.
Hudební epilog
