Milí čtenáři, ještě, než se obrátím k nadcházejícím volbám: musím se omluvit za skutečnost, že se mi objednávkový robot urval ze řetězu.
Včera ráno jsem ke svému nemilému překvapení zjistil, že vám odešly celé stovky e-mailů o tom, že předobjednané Zapomenuté příběhy 8 už jsou k dispozici. Navíc tam byly z původního objednávkového e-mailu zkopírovány údaje o platbě, což mohl někdo pochopit jako výzvu k zaplacení podruhé.
Nuže, rozhodně neplaťte podruhé, u případných budoucích Zapomenutých příběhů 9 (najde-li se dostatek témat… uvidíme teď v zimě, zda bude o čem psát) se pokusím tuhle mailovací aktivitu nějak podvázat a usměrnit. A ta kniha bude opravdu až za týden, protože sedmého odchází z tiskárny, osmého mi dorazí do rukou, pak začne Velké Rozesílání.
Za činnost svého nezvedeného systému, který ani nelze nazvat umělou inteligencí, se tedy tímto omlouvám – a knížka bude za týden.
Tak tedy: slavný den, kroužkovací den – výjimečně nás potřebují oni. Užijte si to, další pravidelná příležitost bude až roku 2029.
Nebudu vám radit, koho volit, ale rád bych připoutal vaši pozornost právě na to kroužkování. To je možná vůbec nejlepší atribut našeho volebního systému, jeden z těch, který dává velkou sílu řadovým voličům. Zavedení kroužkování mohlo asi opravdu projít jen v těch idealistických porevolučních letech – dnešní politici by takové oslabení vlastní moci rozhodně nepřipustili.
Kroužkování, které přitom využívá jen poměrně málo voličů, totiž zvenčí narušuje onu nepříliš čistou vnitrostranickou politiku, jejímž výsledkem je přesné uspořádání kandidátů na čelních příčkách listiny. Můžete se vsadit, že nahoru vyplavou hlavně “zákulisně zdatné” osobnosti, které se vyznají v mechanismech moci, všelijaká ta různá Íčka, Káčka a Háčka, což jsou ale přesně ti lidé, které zajímá vlastní kariéra více než poměry v zemi, kterou se chystají řídit. Kroužkování pak dává voličům možnost to konečné složení sněmovny trochu pročistit a poslat nahoru aspoň pár jedinců, kteří nejsou úplní psychopati.
Mimochodem, v právě publikovaném díle Zlámaného Topola si bývalý premiér stěžuje na to, jak mu před dvaceti lety “vykroužkovali jeho čmeláčky“, tj. jemu věrné a loajální poslance. Jenže – drahý vzpomínající Topole – to je právě ten fundamentální rozpor v našich zájmech, víš? Ti lidé v parlamentu mají reprezentovat nás, voliče, a nikoliv činit tvoji premiérskou práci snazší. A moudřejší by bylo bývalo už tehdy pochopit a akceptovat, že ty volby roku 2006 vyhrála ODS “s podmínkou”, a že ty její vnitrostranické mechanismy a šedé eminence už začínaly elektorátu zřetelně lézt krkem. Třeba by pak o tři roky později nedošlo k tomu ponižujícímu pádu vlády přesně v době českého předsednictví EU.
Takže: kroužkujte, přátelé, a to max. 4 kroužky na hlasovací lístek, aby to platilo. Ať se ti čmeláčci ve všech trikotech moc nenapasou našeho nektaru. Funguje to, a nejedno “velké zvíře” zjistilo po sečtení preferencí, že už není poslancem. Postarejte se tedy prosím tento víkend dalším “velkým zvířatům” o podobná nemilá překvapení…!
A vzpomeňte si přitom na naše nešťastné německé sousedy, kteří tuto možnost nemají, a musejí zhltnout “svoji” Landesliste přesně tak, jak jim ji straničtí soudruzi upekli, bez šance ovlivnit pořadí na ní.
Druhá poznámka – korespondenční hlasování. V těchto volbách bude ještě nevýznamné, protože si na něj lidi nestihli zvyknout; moc velká novinka to je. Byl jsem proti, neuspěl jsem, it is, as it is.
Nicméně jelikož jsem u toho procesu, kdy návrh procházel Sněmovnou, aspoň okrajově byl, můžu zodpovědně říci, že zdaleka nejvíc na korespondenční hlasování tlačila TOPka. Zbytek koalice se “takňák vezl, aby se neřeklo”, ale skutečné křížové tažení to bylo právě pro TOPku, jejíž představitelé zuřivě bojovali, až vybojovali. Zajímavý příklad toho, jak strana, která by sama o sobě měla problém vůbec přelézt pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu, dokáže v koalici “vrtět psem” a prosadit dalekosáhlé změny, které se s námi potáhnou ještě desítky let.
Osobně vůbec nevěřím té oficiální linii, podle které šlo o čirý altruismus vůči Čechům v zahraničí. Spíš se jednalo o nemoudrou generalizaci z dřívějších voleb v cizině, které byly pro současné vládní strany příznivé. U lidí nepolíbených statistikou či matematikou, kterých je v té politice drtivá většina, si umím velmi snadno představit, že z takových vzorků odvodí závěr, že “čím více hlasů z ciziny, tím líp pro ně”.
Jenže ono to té TOPce nemusí dlouhodobě pomoci o nic více, než jiné její “eso z minulosti”, kterým byl Dominik Feri. Fundamentální problém této strany je v tom, že ekologická nika, kterou si zvolili ke své existenci, pomalu zaniká. V tomto následují topkaři osud orangutanů nebo nosorožců, na rozdíl od těch zvířátek ovšem vlastní vinou.
TOPka se specializuje na bohatší voliče, kteří sami sebe vnímají jako středopravé konzervativce, ale přitom mají rádi Brusel a obdivují západní Evropu obecně. To je ale v té současné době těžko udržitelný mix názorů. Zrůdnosti jako Chat Control, kombinované s nezvládnutou migrační situací v celé západní půlce kontinentu, se nedají úplně ignorovat. Už pouhá existence stránek jako https://messerinzidenz.de/, mapujících nožové obohacení v Německu po jednotlivých dnech, vzbuzuje v běžném bohatším středopravém konzervativci intenzivní dojem, že tímhle směrem rozhodně jít nechce. A to samozřejmě znamená stopku další evropské integraci, jelikož jinak bychom ty vousáče a plavce z přecpaných člunů dostali přiděleny befélem a nikdo by se nás neptal. Asi podobně, jako je dostali obyvatelé bývalé NDR, kteří o ně také nestojí, ale v rámci Německa nemají žádné právo veta.
Naopak si docela dobře umím představit, že mezi českými voliči, kteří trvale obývají ona obohacená, rozmanitá velkoměsta jako Amsterdam a Paříž, budou v delším časovém horizontu mimořádně úspěšné strany, které budou slibovat, že podobný vývoj v naší kotlince nedopustí…
No, to je hypotetická budoucnost, teď budeme řešit současnost. Vývoj preferencí dlouho sliboval dramatické střídání stráží, ale jak se blíží “lámání chleba”, začaly se ty křivky dost sbližovat. Český národ, trpělivý i netrpělivý, měkký i tvrdý zároveň, nemá moc prudké změny rád. Naopak má určitou slabost pro malé strany… Je tedy dost možné, že ta sněmovna bude nakonec daleko vyrovnanější a komplikovanější, než se ještě někdy v srpnu čekalo.
Diskusní fórum ke článku najdete zde.
Hudební epilog
