Milí čtenáři, výsledky voleb v Maďarsku vyvolaly vlnu analýz, co se stalo, proč se stalo a jak se to stalo, koneckonců včetně té mé. Nicméně nejtěžší je všimnout si toho, co se nestalo, a v tomto článku bych si tedy ještě rád povšiml právě jedné věci, která se nestala, a kterou jsem nikoho jiného neviděl komentovat.
Nuže, co se nestalo: Trumpova Amerika Orbánovi v jeho předvolebním úsilí nijak významně nepomohla. Jistě, poslali tam viceprezidenta J. D. Vance pronést několik slov na Orbánovu podporu, ale to byl symbolický úkon, který toho mnoho nestál a od kterého asi nikdo nečekal, že dokáže na poslední chvíli přesunout statisíce voličů z jedné strany na druhou – přičemž nic menšího nemohlo Orbána zachránit.
Ten problém, kterému Fidesz v posledních volbách čelil, opravdu nebyl ideologického rázu. Nešlo o souboj mezi progresivní levicí a národní pravicí (na rozdíl od minulých voleb roku 2022, kdy se opozice sjednotila za frontou progresivních politiků z Budapešti a prohrála i na základě toho, že mimo tu Budapešť až tak populární nebyli). Vítěz voleb Peter Magyar je bývalý člen Fideszu se značně podobným pravicově národním programem, byť třeba výrazně míň konfrontační vůči Bruselu a míň přátelský vůči Moskvě.
Nikoliv, ten problém byl na 90 % ekonomický a dlouhodobý. Stagnace, zadržené fondy z EU, útěk mladých ze země. Domácí parlamentní volby se v drtivé většině točí kolem interních záležitostí dané země, nikoliv kolem geopolitiky, i když silně ideologicky založení jedinci a komentátoři to třeba nechtějí vidět.
A to je přesně ten druh situace, ve které by mohl Trump Orbánovi pomoci, kdyby chtěl. Mohl si už tak před rokem, kdy bylo patrné, že opoziční Tisza nabírá na síle, zavolat například svoje momentálně spřátelené digitální byznysmeny – Muska, Bezose, Zuckerberga – a říci jim: „hele, náš maďarský kámoš je v úzkých, EU mu zadržuje fondy a tak dál. Koukejte tam nainvestovat tak sto miliard dolarů a přízeň federální vlády vás nemine!“ A oni by to nejspíš udělali; takové žádosti se těžko odmítají, už jen proto, že na sebe nechcete přivolat pro změnu nepřízeň federální vlády, která má spoustu nepříjemných způsobů, jak se vám pomstít.
Jenže to by předpokládalo, že Trump bere Maďarsko jako opravdového spojence, řekněme na úrovni Izraele, kvůli kterému byl ochoten jít dokonce do války s Íránem. Patrně nebere, jinak by na záchranu tamní spřátelené vlády vynaložil více úsilí a peněz. Úroveň vzájemných vztahů nepoznáte podle toho, jestli je někdo ochoten uspořádat u vás konferenci (CPAC) a při té příležitosti si dát dobrý guláš s pálinkou a pronést vzletnou řeč o vzájemném bratrství a inspiraci. Tu poznáte v momentě, kdy se jedna z obou stran vztahu dostane do nouze a dojde na „lámání chleba“. V tomto případě z toho nebyly ani drobky.
Je možné, že někde hluboko v DNA newyorských realiťáků leží přesvědčení, že dolary je dobré přijímat a špatné vydávat. V kontextu tamního trhu s nemovitostmi je to asi funkční pravidlo. V kontextu budování a údržby politického impéria ovšem nikoliv. Jen těžko lze vyhrát tu deklarovanou válku s globalisty, když oni jsou ochotni svým příznivcům pustit chlup (a to mnohokrát dokázali, že jsou), kdežto vy nikoliv.
Nu, konec lekce z aplikovaného machiavellismu a příště zase o něčem zcela jiném.
Diskusní fórum ke článku najdete zde.
Hudební epilog
