Naše vnitřní problémy nezmizí, ať se o nich bude mluvit nebo ne.

Nevím, milí čtenáři, zda jste si toho všimli; ve Švédsku propukly pouliční násilnosti motivované obvyklým náboženským fanatismem a policie má plné ruce práce s tím, aby je nějak zkrotila. Jak jistě každý uhodne již z této věty, nejde o hinduisty uražené reklamou na hovězí, ba ani o aztécké kněží, kterým pojišťovna nechce povolit provádění radikálních srdečních operací ve zrychleném režimu.

Vzorec nepokojů je celkem standardní. Dánský politik Rasmus Paludan, který má i švédské občanství a který založil zatím nepříliš volebně úspěšnou pravicovou stranu Stram Kurs (Tvrdý kurz; v Dánsku roku 2019 nepřekročila dvouprocentní mez pro vstup do parlamentu), občas někde spálí nějaký korán nebo aspoň ohlásí svůj záměr tak učinit.

Načež se v daném místě srotí dav, někdy tedy i preventivně, aby jasně dokázal, že islám je Náboženství Míru. A až auta dohoří a policejní cely se naplní, show pokračuje v nějakém jiném městě – podobně jako ona slavná výstava masa v Sovětském svazu, i tento fenomén je takříkajíc putovní. Násilnosti se nejspíš koordinují po internetu, což velké technologické firmy nechává chladnými; však to taky není žádný skutečně vážný problém, jako by bylo třeba použití nesprávných zájmen ve větě.

Jinými slovy: ty staré – předválečné – problémy nikam nezmizely.


Poněkud se obávám toho, že současná válka na Ukrajině bude použita i k tomu, aby se “zamázla” rovněž kritika islámu a na to navázaná kritika azylové a migrační politiky EU, potažmo jejích členů. Nikoliv ve volbách, ale nějakými technicko-cenzurními prostředky v rámci boje proti dezinformacím. (Protože ve volbách už jsou ty původní iluze neprodejné.)

Příležitost k tomu totiž je, a lepší už jen tak nepřijde. Významná část evropské protiimigrační pravice nějakým způsobem flirtovala s Putinem (Le Penová, Salvini, rakouští Svobodní, nizozemská FvD, Orbán, část AfD). To znamená, že v současné době není nic jednoduššího, než je a jejich názory prostě hodit do koše kompletně, a to i přesto, že existuje i ta druhá část, která je vůči Rusům ostražitá (španělský Vox, italští Bratři Itálie, polská PiS, Švédští demokraté, Finové) a leckdy dělá politiku vysloveně proti Putinovým zájmům – o Polsku, systematicky zásobujícím Ukrajince materiálem, je to známo všeobecně, a obě severské strany patří k zastáncům vstupu Švédska a Finska do NATO.

Vyhovovalo Putinovi, že tento problém máme? Vrtal do něj? Určitě ano, každá slabina u protivníka se musí využít; však i jeho běloruský kamarád Lukašenko vozil migranty z Iráku a Turecka na polské hranice po tisících. A v české protiislámské komunitě se vskutku vyskytují i milovníci Ruska, kteří mimo jiné nechtějí moc diskutovat o tom, že procento muslimského obyvatelstva výrazně roste i tam, a že ten kadyrovský pseudochalifát zřízený Putinem na Kavkaze je dost příšerný.

Ale samotný konflikt mezi islámem a káfiry (to jsme my), ten je asi tak o tři století starší než Rusko samotné. A lidé, kteří na ulicích křičí, že je potřeba usekat hlavy karikaturistům a rouhačům, postupují podle stejného mustru, podle jakého měla ještě za časů prorokových přijít o život básnířka Asma bint Marwan, zase ještě v dobách, kdy mapa světa vypadala zcela jinak a slovo “geopolitika” ani neexistovalo. Tento problém nezanikne, ba se ani nijak významně nezmenší, i kdyby si Putin a Navalný zítra vyměnili místa.

Nesmíme dovolit, aby se tu rozšířila představa, že kritika našich vnitřních poměrů, a to i tvrdá a systematická, je vlastně formou zrady a spolupráce s nepřítelem. To je přesně ten kámen, na kterém pak ztroskotávají i velké a naleštěné autokracie, protože nikdo nesebere odvahu upozornit kapitána, že pluje plnou parou přímo k mělčinám.

Diskusní fórum ke článku najdete zde.


Hudební epilog

P.S. Tento web funguje bez všelijakých vyskakovacích reklam, placené propagace apod. Důvody jsou mnohé, ale snaha o nezávislost na velkých hráčích je jedním z těch nejpodstatnějších. Až příliš mnoho lidí spoléhá na Facebook a pak se diví.

Zdejším základním principem je dobrovolná podpora od čtenářů. Nejjednodušším způsobem, jak tento blog můžete, milí čtenáři, podpořit, je přispět na Knihovní fond nebo koupit si knihy od jeho autora. Právě vyšly Zapomenuté příběhy 6.

Můžete si pořídit také Zapomenuté příběhy, Zapomenuté příběhy 2 či Zapomenuté příběhy 3, Zapomenuté příběhy 4, Zapomenuté příběhy 5 a sbírku textů “To nejlepší z blogu 2015-2020” pro sebe nebo pro někoho jiného. Nebo knihu dystopických povídek Krvavé levandule… K dispozici jsou už také znovu USB disky s nahranými audioknihami.

A pokud jsi sem, milý čtenáři, dorazil z Facebooku nebo Twitteru, zvaž registraci k odběru novinek e-mailem. Opravdu a vážně, však vidíš ten vývoj.