Stalo se, že do amerických médií utekl zasedací pořádek oběda, na které, Trump a Vance dne 29. září hostili zástupce amerického IT průmyslu a hovořili zejména o umělé inteligenci. Celkově šlo o 34 lidí.
Samotné rozdělení křesel zavdalo médiím i běžným blogerům spoustu příčin ke spekulacím. Zvlášť ten Elon Musk sedící po levici prezidenta byl terčem až biblických přirovnání. Leč toto není Golgota, ale Washington, D.C., a prominentní Muskovo křeslo holt znamená asi hlavně to, že přes veškeré neshody se ti dva navzájem potřebují.
Profesní složení zúčastněných strávníků naznačuje, že ve Spojených státech se právě dává dohromady pořádný softwarově-hardwarově-kosmický kolos; Jared Isaacman z NASA tam určitě nebyl náhodou. Za velice zajímavé považuji ale i etnické a národnostní složení celé skupiny.
- Žádný rodilý Evropan, dokonce ani ten známý Peter Thiel ne (i když viceprezidenta Vance bychom mohli považovat za “Thielova politika”). Velká změna proti časům, kdy emigranti jako Zbigniew Brzezinski pomáhali určovat politiku Spojených států na světové scéně. Pokud by teď madam Ursula chtěla někomu zavolat, žádného svého poddaného, ba ani bývalého, u toho stolu nemá.
- Zato hned dva Tchaj-wanci, jeden po Trumpově pravici (Huang), a také jeden Malajec. U nás se hodně lidí směje Vystrčilovi za jeho létání na Tchaj-wan, ale asi by bylo férové říci, že v té dnešní hypertechnologické éře má tento malý ostrov nadprůměrný vliv na běh věcí. Trumpovi se za to každopádně nikdo smát nebude.
- Vůbec nejzajímavější: hned šest Indů. Kdyby k tomu stolu chtěl volat Módí, někdo z těch šesti mu to určitě zvedne.
To je pozoruhodný vývoj. Za kognitivní a vědeckotechnickou elitu Ameriky vždycky platili zejména aškenázští Židé, ale poslední dobou je ti Indové začínají dohánět. Na tomto obědě jich už sedělo zhruba stejně. Jistě, globálně vzato je Indů skoro stonásobně víc, ale v Americe samotné je ta jejich komunita malá, čítá jen asi 1,6 % amerického obyvatelstva. Má-li tedy u toho stolu 16 procent zástupců, je to velmi silná reprezentace.
Myslím si, že tato potenciální lobby předurčuje některé budoucí geopolitické vztahy. Indie sice hraje hru na BRICS, ale ve skutečnosti je rozpřáhnutá všemi směry naráz, a tu Ameriku přitom rozhodně nezanedbává.
Stejně tak je zajímavé si uvědomit, že sejde-li se vůbec taková skupina v Číně (v tom smyslu, že se bude navzájem radit, nikoliv dostávat něco befélem), bude se ze 100 % skládat z čínských občanů. Každá civilizace má svoje charakteristiky a jednou z těch čínských charakteristik je velká nedůvěra a odtažitost vůči ne-Číňanům. Pustit si je dobrovolně do císařského paláce coby rovnocenné hosty a bavit se s nimi o důležitých státních záležitostech by nepřicházelo v úvahu.
V některých obdobích čínské historie se ti cizinci, pravda, dostali do paláců prostým násilím – například dynastii Juan založili Mongolové a dynastii Čching zase Mandžuové – ale po dobrém, s načančanou pozvánkou, to nikdy nešlo a ani asi do budoucna nepůjde. Lid Chan si zkrátka v běžném provozu vystačí sám se sebou a mezi sebou.
Zajišťuje jim to větší vnitřní stabilitu (žádná cizí lobby v Pekingu!), ale platí za to také určitou cenu. Kdyby Musk zůstal doma v Jižní Africe, žádná raketa Starship by k nebesům nevzlétala. Postavit čínskou zeď, tedy aspoň na souši, není až tak velké umění. Velké umění je vybrat si z těch zástupů vandrujících po planetě ty kvalitní lidi.
Dnes to neumí pořádně nikdo, ale ta Amerika zatím přece jen o něco lépe než všichni ostatní.
Diskusní fórum ke článku najdete zde.
Hudební epilog
Musím říci, že ty velké porady velkých hlav mi z nějakého důvodu bytostně nesedí. Mají tendenci vyprodukovat něco, co je horší, než kdyby všichni pracovali samostatně.
