To, že naše digitální infrastruktura zaostává, je vina úplně jiných lidí než Karel Janeček.

Matematik Karel Janeček, nepochybně samorost české politické scény, neprošel skrze přísné síto ministerstva vnitra. Neuznali mu příliš mnoho podpisů na podpisových arších, a to včetně jeho vlastního podpisu. Není prý jasné, zda číslo jeho občanského průkazu začíná jedničkou nebo dvojkou. Toto jsem našel na Redditu, posuďte sami:

Mno. Lidi v internetových diskusích se smějí Janečkovi, ale pro mě je v tom nevinně; skutečný problém je v tom, že ani v roce 2022 nedokáže náš stát akceptovat ty podpisy jinak než na papíře.

Pokud tu nejsi nováčkem, milý čtenáři, patrně víš, že jsem principiálním odpůrcem digitalizace voleb. Nicméně petiční akce, mezi které podpora prezidentských kandidátů patří, jsou dost odlišná činnost, která má zcela jiné slabiny. Signatář při podpisu petice z principu odhaluje svoji identitu a názor. Jeho podpis nemá na rozdíl od hlasu ve volbách exkluzivní charakter – klidně můžete podpořit třeba deset kandidátů naráz. Také je běžné podepisovat petice na veřejnosti a v přítomnosti jiných lidí, na rozdíl od voleb, kde je netajné hlasování explicitně zakázáno ústavou. Tím vším se petiční aktivity od voleb zásadně liší. Jediné jejich slabé místo je právě ověření identity občana.

No, a hádejte, co máme už dlouhá leta? Portál Identita občana, kde můžete prokázat, kým jste, asi deseti různými způsoby, od čipové občanky přes MojeID až po bankovní identitu, kterou už má více než milion lidí. S její pomocí můžete “lézt” do datových schránek, karty řidiče, finančního úřadu, receptů na léky a X dalších poměrně zásadních služeb, aniž by přitom nějaký úředník z ministerstva vnitra musel luštit váš škrabopis. Ale na petice se přitom nemyslelo, ani na sběr podpisů pro prezidentské kandidáty; to udělat nemůžete.

Toto je, milý čtenáři, příklad tzv. stupidity, neboli situace, na které prodělávají úplně všichni. Státní úředníci musejí dešifrovat hieroglyfy populace, která si dávno odvykla psát rukou, kandidáti musejí nahnat do ulic dobrovolníky se stánky (a nemají-li v nějakém městě nikoho, je pro ně de facto ztraceno), občan sám má jen omezenou příležitost podepsat kandidátní listinu někomu, komu opravdu fandí, a fanoušci těsně vyřazených kandidátů propadají zbytečnému stihomamu.

“Připnutí” sběru podpisů na nástěnku státního portálu služeb by odbouralo značnou část tohoto tření, protože životaschopní kandidáti by tímto způsobem získali 50 tisíc nezpochybnitelných podpisů poměrně snadno a nemuseli by jich tolik nahánět po ulicích. Abys mě, čtenáři, špatně nepochopil: nejde o to, že by snad ten digitální podpis měl být povinný, chraň pámbu. Ale mít jen tu pouhou možnost by kampaň značně zefektivnilo a snížilo objem té nezbytné ruční práce třeba na polovinu. Leč to by na to nejdřív musel někdo pomyslet.


V této souvislosti: šéf českého e-governmentu Vrba poskytl delší rozhovor Lidovkám, hovoří se v něm hlavně o datových schránkách. Je to placený článek, takže jej sem nemohu jen tak zkopírovat celý. Škoda, neboť jde zároveň o užitečný náhled do mentality, která podkresluje “mírný pokrok v mezích zákona”. Aspoň pár citátů.

“Podobné je to s datovkami. Když jsme si dělali průzkum, většina lidí, kteří je mají a používají, je s nimi spokojená.”

Zdroj: https://www.lidovky.cz/domov/datovky-datovka-datove-schranky-sef-egovernmentu-vrba-odpor-e-shop-internetove-bankovnictvi.A221202_202023_ln_domov_vag?zdroj=top

To by mě zajímalo, kde ti lidi jsou. V mém okolí se vesměs vyskytují vysokoškoláci technického zaměření, ale ten průměrný názor zní spíš “s datovými schránkami se dá žít a je to o něco lepší, než stát ve frontě s dopisem a podacím lístkem”.

Možná je to na státní poměry vysoké uznání; ale na systému DS je zatraceně vidět rozdíl, kterému říkám “Česká pošta versus Zásilkovna”. Zásilkovnu používají lidé vysloveně dobrovolně a kdykoliv by mohli utéci jinam. Tím pádem má její management silnou motivaci tu službu neustále vylepšovat. Kdežto DS jsou v nějakém rozsahu povinné, ba dokonce i pan Vrba říká, že by je zavedl ještě víc na sílu a ve větším rozsahu:

“Před pár dny jsme se na mezinárodní konferenci s kolegy z dalších zemí shodli, že dobrovolnost v eGovernmentu prostě neexistuje. Stát není e-shop, který vám po svém spuštění nabídne mikrovlnku za polovic nebo jiné superslevy. …. Od státu samozřejmě nechodí slevy, ale regulatorní věci včetně pokut. Odpor vůči datovým schránkám nechápu.”

Zdroj: https://www.lidovky.cz/domov/datovky-datovka-datove-schranky-sef-egovernmentu-vrba-odpor-e-shop-internetove-bankovnictvi.A221202_202023_ln_domov_vag?zdroj=top

Právě tato mocenská nadřazenost se projevuje tím, že inovace se zavádějí tempem (nezávodního) šneka. Od prvního zjevení datových schránek roku 2009 se jejich rozhraní a funkcionalita příliš neposunuly, ačkoliv zejména v mobilním světě od té doby došlo k radikálnímu vývoji, který by se dal využít, kdyby se chtělo.

Ale nejde jen o mobily. Příklad asi nejkřiklavější ze všech, opět cituji:

Lidem asi vadí, že datová zpráva mizí po 90 dnech a zůstává jen doručenka. Ale těch 90 dní začne běžet až od doby, kdy si dokument otevřete a přečtete.

Zdroj: https://www.lidovky.cz/domov/datovky-datovka-datove-schranky-sef-egovernmentu-vrba-odpor-e-shop-internetove-bankovnictvi.A221202_202023_ln_domov_vag?zdroj=top

Asi? Asi??? To vás v tom průzkumu nenapadlo se na to zeptat? Tahle vlastnost zatraceně vadí, mimo jiné proto, že je to naprostý anachronismus, srovnatelný s nuceným nasazením parních lokomotiv místo Pendolina, š-š, hu-hú (a to byly všechny ty štokry a šlechtičny aspoň krásné, což se o DS říci nedá). A vede i k tomu, že některé firmy si korespondenci došlou skrze datové schránky pro jistotu tisknou a leckdy i ve více kopiích; ať žije ta proklamovaná úspora papíru.

Píše se závěr roku 2022 a hromadné ukládání dat je extrémně levné. Dokonce do té míry levné, že se některé státy snaží shrabovat veškerý internetový provoz k automatizované analýze, nebo aspoň ukládat podobné povinnosti velkým firmám. I v ČR musejí poskytovatelé telekomunikačních služeb archivovat metadata o uskutečněné komunikaci po dobu půl roku, což jsou ohromné objemy dat. Ale z datové schránky vám stále ještě mizí přípisy pouhých 90 dnů po přečtení, i kdyby měly pouhých pár kilobajtů a jejich dlouhodobé uskladnění stálo nespočitatelný zlomek halíře, malé kladné epsilon. Jako bychom ještě žili v časech sálových počítačů a PC XT, kdy se operační systémy musely vejít na jednu disketu.

Není jediný důvod na této absurditě nadále lpět, kromě nepochopitelného myšlení našich e-vladařů. Tím spíš se jí ale asi nezbavíme ani někdy v roce 2050.

Diskusní fórum ke článku najdete zde.


Hudební dialog

Prý žijeme všichni pod stejným sluncem. Ale nezdá se, že bychom viděli tytéž věci…

P.S. Tento web funguje bez všelijakých vyskakovacích reklam, placené propagace apod. Důvody jsou mnohé, ale snaha o nezávislost na velkých hráčích je jedním z těch nejpodstatnějších. Až příliš mnoho lidí spoléhá na Facebook a pak se diví.

Zdejším základním principem je dobrovolná podpora od čtenářů. Nejjednodušším způsobem, jak tento blog můžete, milí čtenáři, podpořit, je přispět na Knihovní fond nebo koupit si knihy od jeho autora. Právě vyšly Zapomenuté příběhy 6.

Můžete si pořídit také Zapomenuté příběhy, Zapomenuté příběhy 2 či Zapomenuté příběhy 3, Zapomenuté příběhy 4, Zapomenuté příběhy 5 a sbírku textů “To nejlepší z blogu 2015-2020” pro sebe nebo pro někoho jiného. Nebo knihu dystopických povídek Krvavé levandule… K dispozici jsou už také znovu USB disky s nahranými audioknihami.

A pokud jsi sem, milý čtenáři, dorazil z Facebooku nebo Twitteru, zvaž registraci k odběru novinek e-mailem. Opravdu a vážně, však vidíš ten vývoj.