Stane se jedna z největších sociálních sítí světa „jednomužným podnikem“?
Milí čtenáři, od sepsání předešlého článku o Muskově vstupu do Twitteru uplynul určitý čas a došlo také k nějakému vývoji. První, co se stalo, bylo to, že Musk odmítl křeslo v představenstvu Twitteru.
Pro některé pozorovatele to bylo důvodem, proč nad celou záležitostí mávnout rukou. V anglosféře jich bylo plno, hlavně na diskusních fórech. U nás se tímto směrem zatoulal Miloš Čermák, který jinak obvykle bývá celkem in, ale tentokrát se nechal svést ke komentáři na téma „Musk je člověk s laciným lístkem“. Mimo jiné v něm píše, že Muskovi se zjevně „nechtělo za firmu přebírat formální zodpovědnost“.
Přesně tímto směrem jsem se ve svých spekulacích nechtěl pouštět, protože mi ten vývoj nepřipadal být u konce. Musk má už docela dlouhou podnikatelskou historii a během ní nemíval ve zvyku kupovat podíly ve firmách jen pro srandu králíkům.
A vskutku, za chvíli přišla jiná zpráva. Elon Musk chce Twitter koupit celý, za bratru 43 miliard dolarů, což je výrazně více, než činí aktuální tržní hodnota společnosti. To už není úplně malý peníz ani pro Muska, který by si na takovou transakci (dojde-li ovšem k ní) musel patrně půjčit a zaručit takovou půjčku jiným majetkem. A taky je to formální zodpovědnost jako hrom.
Představenstvo Twitteru, které teď musí Muskovu nabídku posoudit, není v úplně jednoduché situaci. Ačkoliv nabídnuté podmínky nepředstavují vysloveně nepřátelské převzetí firmy (míněno bez souhlasu představenstva), nachází se v nich i dost bolestivý háček. Musk totiž zároveň sdělil, nebo spíše pohrozil, že pokud jeho nabídku odmítnou, přehodnotil by svoji další účast ve firmě; jinými slovy, že by mohl prodat oněch 9 % akcií, které nedávno koupil.
Vypadá to jako malá hrozba, ale není. Takový krok by téměř určitě srazil cenu všech akcií Twitteru, které přitom po Muskově vstupu do firmy značně ožily a narostly. Žádný takový velký prodej totiž není jenom pouhým prodejem, ale vyjadřuje i nějaký postoj, sdělení. A v tomto případě by sdělení znělo: „Musk, jedna z největších podnikatelských osobností dnešního světa, si současný Twitter – a tím se myslí zejména aktuální vedení firmy! – vyhodnotil jako neperspektivní investici“. Takové sdělení se ani nemusí psát na papír explicitně, aby způsobilo menší paniku a adekvátní pokles hodnoty akcií firmy, která přitom už teď nijak zvlášť oslnivé výsledky nemá.
(Pokud jste minulý článek nečetli, právě v něm se ty nepříliš oslnivé výsledky rozebírají podrobněji.)
To znamená, že odmítne-li představenstvo Muskovu nabídku, nejspíš tím ekonomicky poškodí akcionáře a sníží hodnotu jejich majetku – což je přesně to, co vlastně udělat nesmí, protože povinností představenstva je pečovat právě o hodnotu majetku akcionářů, a taková povinnost se v USA bere vážně a leckdy se vynucuje i soudně.
A naopak, přijetím Muskovy nabídky by představenstvo zajistilo stávajícím majitelům akcií zcela bezrizikové (byť jednorázové) zhodnocení jejich investice, a to výrazně nad úroveň toho, co by dostali, kdyby prodali své akcie na současném trhu. Za to by je nikdo úspěšně žalovat nemohl.
Update 15.04.2022 ve 21:30: Představenstvo zatím zareagovalo “třetí cestou”, takzvanou jedovatou pilulkou, což je opatření mající zabránit tomu, aby Musk nakoupil kontrolní podíl bez jejich souhlasu. Hlavním cílem “jedovaté pilulky” bývá získat čas a učinit firmu méně atraktivní pro převzetí. Tato taktika má také svoje rizika – hlavně to, že vede k soudním tahanicím firmy s jednotlivými akcionáři, pokud cena akcií v důsledku jejího použití spadne, což ona obvykle udělá. “Méně atraktivní” totiž nelze být jen vůči jednomu vybranému člověku. Konec update.
Ačkoliv ve chvíli, kdy toto píšu, není ještě nijak rozhodnuto, je stejně zábavné pozorovat paniku, kterou návrh v amerických novinářských kruzích vyvolal. Libertariánský časopis Reason shromáždil přehršli odkazů na poplašené komentáře ve stylu „zastánce absolutní svobody slova … to je špatný nápad … bože můj!“
V podstatě vidím, odkud vítr vane. Přesně v momentě, kdy si vrstva progresivně smýšlejících demokratů z obou pobřeží myslela, že už má na internetu zajištěnou trvalou převahu a k dosažení naprosté hegemonie stačí „zamést“ s několika ohnisky disentu … nu, tak přesně v té chvíli přijde outsider, který se ani formálně nehlásí k „woke“ ideologii, a chce na jedné z nejdůležitějších sociálních sítí světa znovu zavádět klasický liberalismus.
Obvyklé recepty na ostrakizaci nepohodlných lidí přitom nelze použít. Twitter je trochu moc velký, než aby jej Google a Apple mohly prostě smazat ze svých aplikačních obchodů (na rozdíl od Parleru, který byl vyzmizíkován raz-dva), a Muska také nelze jen tak „zrušit“ a odsunout mimo společensky přijatelné kruhy. Jednak je to nejbohatší člověk planety a hlas peněz je vždycky mocný; ale hlavně mají jeho další firmy (zejména SpaceX) pro Ameriku tak nedozírný strategický význam, že s ním washingtonské vládní kruhy jednoduše musejí udržovat dobré vztahy, ať už podzimní volby do Kongresu vyhraje kterákoliv strana.
Přízrak války, ať už horké nebo studené, nepřehlédnutelně visí nad světem. A Washington je ve svém jádru vysoce pragmatická vládní mašinerie, ve které mají ideologicky orientovaní aktivisté vymezený prostor „odsuď až podsuď“ a dál ani krok. Dojde-li na lámání chleba, bude levný a efektivní přístup do vesmíru pro Ameriku daleko důležitější než vztek kalifornských a newyorských intelektuálů nad tím, že někdo nepíše Černoch s velkým Č.
Nu dobrá, dejme tomu, že Musk koupí Twitter. 43 miliard dolarů je hodně peněz, což znamená, že firma bude muset značně vyrůst a podstatně více vydělávat, aby se počáteční investice zaplatila. Odhadem na tří- až pětinásobek své současné velikosti a navíc trochu zredukovat náklady.
Je to v Muskových silách? Dvakrát se mu povedlo něco srovnatelného; SpaceX a Tesla jsou technologické firmy, které začaly prakticky od nuly (SpaceX doslova a Teslu koupil Elon Musk v embryonálním stadiu) a vyrostly až do globálně významných rozměrů. Na druhou stranu si musíte klást otázku, jak ten člověk hospodaří se svým časem a zda se pro samou práci neuštve k smrti.
To nicméně není naše starost, protože to neovlivníme. Slovy Miloše Čermáka, jsme pozorovatelé s lacinými lístky a díváme se na kus, jehož scénář nikdo nezná.
Diskusní fórum ke článku najdete zde.
Hudební epilog
Korporátní nájezdy se, pravda, nerealizují pomocí flotily drakkarů, ale v některých lidech vyvolávají podobný děs.