Vážení a milí čtenáři, zase mám pro vás pár oznámení z autorské dílny.
První z nich: audiokniha “To nejlepší z blogu 2015-2020” je hotova. Kromě čtyřiceti vybraných článků, které pokrývají zhruba půlku knihy, tu najdete i předmluvu namluvenou způlky Ondřejem Neffem a způlky mnou osobně. Celkově je to skoro devět hodin řečí, takže více než jedna poctivá “šichta” na poslech… snad to nebude nudné.
Jako vždycky, audioknihu najdete k volnému stažení vedle všech ostatních, čili v této tabulce. Všechny audioknihy včetné této jsou volně šiřitelné, jejich natočení jste finančně pokryli vy sami, čtenáři, skrze dobrovolné dary. Přímé odkazy na stažení nové knihy jsou tyto:
Uloz.to – 1 GB ZIP (MP3, 256 kbit)
Od této chvíle je audiokniha také nahraná na USB disku s audioknihami, který je za 250 Kč k dispozici na e-shopu. Budu jedině rád, když si k němu pořídíte i tištěný originál knihy, který je podle mého názoru zdaleka nejtrvanlivější a který se přitom celkem povedl (řekl bych…)
Placení kartou je momentálně vypnuto, protože dělám na e-shopu nějaké softwarové úpravy a změny , ale do konce dubna by mělo být zase v provozu. Placení bankovním převodem funguje jako dřív. Dobírka, která je normálně za 25 Kč, je teď dočasně zadarmo, aby se ta nedostupnost platební brány nějak vykompenzovala.
Druhá zpráva: Zapomenuté příběhy 6 půjdou do předprodeje zhruba za pět až šest týdnů. Momentálně mám hotovo sedm nových textů, které už jsou ve fázi korektur a výběru obrázků. Přihodím k nim dva dříve publikované v zaniklém časopise 067.cz, takže zbývá napsat už “jen” 3-4 poslední k tomu, aby celý text byl hotov. A sázet tentokrát začneme průběžně, hned, jak se nám pan sazeč vrátí z ciziny – což bude někdy kolem 10. května. Barva obálky už je jistá, bude to námořnická modř. Obrázek však zatím nikoliv.
Zatím to vypadá, že kniha by mohla odejít do tiskárny v srpnu a být hotova v září. Nelze ovšem úplně určit, jestli na začátku nebo na konci září. Sleva v předprodeji bude, jako vždycky, dvacetiprocentní.
Abych nebyl tajemný jako hrad v Karpatech, odhalím aspoň jedno téma.
Před zhruba 60 lety začali vědci ve městě St. Louis v Missouri sbírat dětské mléčné zuby, protože měli podezření, že pokusné jaderné výbuchy, kterých se tehdy dělalo mnoho, vedou ke zvyšování obsahu radioaktivních látek v prostředí a že některé ty látky, například stroncium-90, končí v kostech lidí žijících po větru od jaderných střelnic. Co přesně odhalili a jaké důsledky to mělo, to se dočtete v nových ZP, až na podzim vyjdou.
Zajímavá otázka je, jak by taková akce probíhala dnes. Ono totiž to podezření, že těmi pokusy dochází k pomalému otravování mladé generace (nejen) stronciem-90, nebylo vojenskými “jestřáby” přijato nijak dobře, jenomže tehdy ještě nemohli s takovou akcí nic moc dělat.
Kdežto dnes si bohužel umím představit, že by se na celou iniciativu nalepila nálepka “medicínská dezinformace sloužící k narušení obranyschopnosti státu a vyhovující zájmům nepřítele”, protože prokázáno nad veškerou pochybnost koneckonců ještě nic nebylo, k tomu teprve ten mnohaletý pokus měl posloužit. A zároveň je víceméně jisté, že kolem seriózně míněné vědecké iniciativy by se na sociálních sítích srotilo i nezanedbatelné množství opravdových hysteriků, kteří by ji svojí pouhou přítomností a aktivitou zdiskreditovali v očích širší veřejnosti. Asi podobně, jako když dnes řeknete něco na obranu svobody slova, a okamžitě se k vám seběhne deset putinovců, kteří se teď cítí potrefeni nejvíce. Stokrát můžete říci, že s nimi nesouhlasíte, a stejně vás určitý typ aktivního pitomce zařadí do stejné škatulky.
Sociální sítě jsou opravdu mor této doby, ale o tom zase něco příště. Před pár dny vyšel na The Atlanticu článek Jonathana Haidta na toto téma, podíváme se tedy na něj. Prozatím – stahujte a poslouchejte, přátelé!
Hudební epilog
Ze slovensko-ukrajinského pomezí.
