Zastánci občanského soukromí mohou slavit malé, ale důležité vítězství. Výbor pro lidská práva Evropského parlamentu totiž odmítl plošné skenování textových zpráv v EU se snahou hledat dětskou pornografii. Zase se tak trochu odkládá krásná, bezchybná budoucnost, ve které státní orgány vědí o občanech naprosto vše (naopak samozřejmě nikoliv!); je totiž dost pravděpodobné, že Evropská komise odmítnutý návrh tentokrát znovu natvrdo prosazovat nebude.
Samozřejmě, příští rok jsou volby do EP, a nedá se vyloučit, že pak budeme muset stejný návrh v bleděmodrém odrážet znovu. Legislativa, které se říká “Chat Control”, má totiž už svoji historii, kterou podrobně mapuje německý europoslanec Patrick Breyer. (Viz: www.chatcontrol.eu.) Návrhů plošného šmírování evropské populace už bylo Evropskou komisí (neúspěšně) předloženo více, patrně podle principu “oni se musejí ubránit pokaždé, nám to stačí protlačit jednou”, a divil bych se, kdyby toto byl pokus poslední.
Breyerovu práci na mapování a dokumentování šmírovacích iniciativ nelze dostatečně vynachválit. Díky ní si lze udělat pojem, jak takový “zákonodárný proces” v Evropské komisi vypadá. Je to tanec lobbyistů, jak jinak.
Základní hybnou silou je v tomto konkrétním případě švédská eurokomisařka Ylva Johansson. (Anglický časopis Wired v této souvislosti upozorňuje, že zrovna Švédsko má tento druh státních zásahů do soukromí a “nucené transparentnosti” hluboko kulturně zažito.) Dokonce kvůli tomu zadávala zavádějící reklamu na síti X (dříve Twitter), kterou vlastně správně zadávat neměla, protože při jejím zadání byl užit mikrotargeting na základě politických preferencí uživatelů; lidé projevující zájem o určitá “euroskeptická” témata ji vidět neměli. (Kde jste byli, factcheckeři, kde? Že se ptám.)
S návrhem samotným radil celý panel expertů, jejichž kompletní jmenný seznam najdete v závěru tohoto dokumentu (PDF na stránkách Patricka Breyera) a jejichž složení podle státní příslušnosti vypadalo takto:
Ano, vidíte dobře, k budoucímu (ohrožení) soukromí občanů EU se vyjadřovalo těleso složené převážně z ne-Evropanů, ve kterém zato mají zástupce všechny země špionážního klubu zvaného Five Eyes (USA, UK, Austrálie, Kanada, Nový Zéland). Zvenčí také v Bruselu lobbují za prosazení šmírovacích nástrojů američtí herci Ashton Kutcher a Demi Moore (nedělám si srandu, fakt si nedělám srandu) a významným poradcem je i jimi založená neziskovka Thorn, v jejíž správní radě sedí další bývalá eurokomisařka Nellie Kroes (NL).
A teď pozor: Thorn produkuje softwarové nástroje, které ke skenování podezřelého obsahu slouží, a poskytuje odborné poradenství v tomtéž. Jinými slovy, asi by na takové iniciativě mohl udělat velmi pěkný “nezisk”. Není toto náhodou konflikt zájmů jako bič, podbarvený řadou hezkých slov o ochraně dětí?
Tady je mimochodem velmi dobře vidět, proč z hlediska lobbyistů je “více Evropy” tím největším snem. Je totiž něco úplně jiného protlačit tento druh opatření ve Švédsku (10 milionů obyvatel) nebo v celé EU (aktuálně 448 milionů obyvatel s perspektivou dalšího růstu v případě rozšiřování Unie o nové členské státy). Kdo by chodil ke kováříčkovi, když může za kovářem, že.
No, legislativu hnanou čínsko-sovětským principem “všichni jste sprostí podezřelí” se teď s velkou snahou podařilo zabrzdit. (Sám jsem kvůli tomu komunikoval s různými lidmi kolem EP, kteří mnohdy vůbec netušili, co se chystá, a byli upřímně zděšeni.) Cenou za občanské svobody je permanentní bdělost.
Je to ale unavující, co bych vám povídal. Doufám, že nějací jiní lidé zase hlídají jiné oblasti. Tyhle pseudocísařské dvory plné intrikujících eunuchů jsou totiž ve snaze posílit svoji moc na náš kolektivní účet naprosto neúnavné.
Diskusní fórum ke článku najdete zde.
Hudební epilog
Z hranic Evropy, kde se mísí kultury. Zpívaná řečtina je fajn a ta koťata jsou velmi roztomilá 🙂
